Krátké, milé hezké...
https://www.ub.cz/zpravy/Vanocni-pozdrav-starosty-Ferdinanda-Kubanika
-josr-
23. prosince 2020
18. prosince 2020
UKÁŽE SE BETLÉMSKÁ HVĚZDA
Pokud počasí dovolí, budeme mít v pondělí 21. prosince možnost na obloze sledovat přírodní úkaz, který má velký vztah k blížícím se Svátkům.
Velmi zajímavě o všem píše ing. Rajchl na stránkách města Uherský Brod
https://www.ub.cz/zpravy/Po-temer-800-letech-znovu-zazari-Betlemska-hvezda
-josr-
28. listopadu 2020
ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU V UHERSKÉM BRODĚ
Letos se, bohužel, tradiční rozsvícení muselo obejít bez doprovodného programu na náměstí. Bez spousty lidí, kteří se zde vždy setkávali.
Ale i toto virtuální rozsvícení má svoji hodnotu a kouzlo:
25. listopadu 2020
14. října 2020
KDYŽ TŘI DNY PRŠELO
Takto to vypadalo na potoku a řece Olšavě u nás v Újezdci ve středu 14. října, ve tři odpoledne, necelé tři hodiny po kulminaci toku Olšavy.
-josr-
22. září 2020
ROMAN NEBOJÁCNĚ VSTOUPIL DO BOJŮ SE STARŠÍMI SOUPEŘI
Většina lidí si naši TJ SOKOL spojuje pouze s fotbalem. Málokdo ale ví, někteří jen připouští, že máme i velmi aktivní oddíl stolního tenisu.
Ten letos dokonce slaví své sedmdesátiny.
Třináct let má Roman Lekeš, velká naděje nad zelenými stoly, který o předminulém víkendu vstoupil do nového ročníku republikových bojů ve „své“ kategorii starších žáků a navíc i dorostu.
Uplynulou sezonu zakončil Roman, vedený a trénovaný svým otcem Pavlem, na 25. místě v kategorii mladších žáků. Super výsledek, když si uvědomíme, že nastupoval proti borcům z renomovaných velkých oddílů. Kluk z vesnického klubu ale o sobě dal velmi rázně vědět.
Po úvodu letošní sezony je v druhé padesátce dorostenců, ale ve starších žácích je na 33. - 40. místě.
Brzy budou rozehrány i okresní a krajské soutěže stolních tenistů. Roman figuruje na soupiskách mužského A, B i C výběru a samozřejmě je lídrem žákovského týmu. "Áčko", to si po letech zase zahraje Divizi. Tým bude stavět nejenom na výkonech svého benjamínka, ale hlavně na loňské velké posile Karlu Orlovském.
A pozor, na hráčských listinách A a B mužstva stále figuruje a poctivě se na soutěž připravuje Franta Man, ročník 1943!!!
-josr-
27. července 2020
S BĚŽKAMI Z ÚJEZDCE AŽ DO CHANGCHUNGU
S Liborem Bujáčkem se známe dlouho, prakticky od školních let. Pravda, v dospělosti už těch setkání moc nebylo, každý z nás si šel svou životní cestou.
Ale sport je to, co nás spojuje, a tak nemůže nikoho překvapit, že další z rozhovorů se zajímavými lidmi, kteří „jsou od nás“, jsem chystal právě s ním.
Vzhledem k tomu, že Libor těch mimopracovních sportovních aktivit má opravdu hodně, trvalo i dost dlouho, než jsme všechno společně „sesumírovali“ do následujícího povídání.
Jen ve zkratce předem: pan Libor Bujáček je nejenom jedním z vlastníků úspěšné firmy LIMA, ale i sportovcem, který se zúčastňuje extrémních závodů na kole, na běžkách i silničním běhu.
Na konci našeho rozhovoru najdete i seznam akcí, kterých se zúčastnil.
Libore, jak to tedy u Tebe všechno začalo?
Tak ke sportovní aktivitě s účastí na zahraničních akcích a zdolávání výzev společně s cestováním mne přivedla náhoda.
Sportem se bavím celý život. Při čtení různých knih a časopisů všemožných sportovních nadšenců mě, po pádu železné opony, zaujal časopis Cykloturistika. Objevil jsem tam článek Michala Třetiny (spisovatele a cestovatele, který jako jeden z prvních cykloturistů po otevření hranic začal navštěvovat s kamarády na kolech Alpské průsmyky), ve kterém popisoval, jak se někde při cestách setkali s pelotonem cyklistů a okamžitě od nich začali zjišťovat, co že jsou to za závody. No hned další rok se jich také zúčastnili.
Že to byl nějaký amatérský závod série Alpského poháru Radmarathon okolo Grossglockneru, mně sice nic neříkalo, ale lákalo mne to. Tento článek mě tak zaujal, že jsem se s Michalem nakonec zkontaktoval a v roce 1999 jsem na startu s ním stál i já.
Byl to pro mě tehdy naprosto nezapomenutelný sportovní zážitek.
Byly to takové moje první začátky s účastí na zahraničních silničních maratonech. Postupně jsem pak sám začal sledovat možnosti absolvování maratonských závodů ze série Alpského poháru. V něm bývalo cca 5 - 6 maratónů ročně v horském prostředí všech různých alpských zemí. No a těchto akcí jsem se začal postupně zúčastňovat.
Motivací, která mne k tomu vedla, byl hlavně sportovní výkon. Překonávat několik horských sedel ve výškách přes 2 000 m a délky tratí od 150 po 250 km, to jsou fakt výzvy.
V neposlední řadě je tady taky touha udržovat se jakž-takž v kondici a tak trochu, jak se říká, vyčistit si hlavu.
Člověk se setkává v běžném životě vždy s mnoha výzvami, které chce překonávat a zdolávat. Tak jako u každého sportovce, který chce podat ten nejlepší sportovní výkon, popřípadě vyhrát někdy sám nad sebou, je pocit vítězství snad tou nejlepší odměnou, tak je tomu i u mne.
A ještě když je to všechno spojeno s pohybem na čerstvém alpském vzduchu, je to pak opravdu super zážitek.
Od roku 1999 to tedy bylo kolik závodů, kolik zhruba najetých kilometrů a zdolaných horských vrcholů?
Předpokládám, že i nějaké to solidní umístnění ve startovním poli jsi vybojoval.
Těch zahraničních silničních maratonů bylo hodně, statistiku si nevedu. Ale počítám, že určitě více než 50 v alpských zemích: Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarko. Taky to byly všechny silniční maratóny, které se pořádaly v ČR.
Některých akcí jsem se zúčastnil i několik ročníků po sobě. Byly to většinou hodně prestižní a náročné závody, na které bylo dosti obtížné obstarat startovní číslo, jelikož zde byl omezený počet účastníku (většinou do 5tisíc).
Takový hodně prestižní závod je Otztaler Radmarathon v Rakousku, kde délka závodu je 240 km, nastoupaných 5 500m n.m., překonávají se 3 horská sedla s výškou přes 2000 m n.m..
Kilometrů, které jsem strávil na kole při závodech, jsou určitě tisíce. V průměru najedu tak 10 tis. km ročně, to nepočítám závodní, ani běžně najeté kilometry při vyjížďkách.
Hlavním úspěchem, je pro mne vždy to, když ve zdraví a v pořádku dorazím do cíle. Když sám sobě dokážu, že jsem závod zvládnul. I když to sice někdy dost bolelo. Pádům jsem se taky nevyhnul, ale to tak trochu k tomuto sportu patří.
Pády znamenaly i těžká zranění, anebo jen „běžné odřeniny“, popřípadě poškozené kolo?
Většinou to byly jen odřeniny a nějaké poškozené části kola. Zatím jen jednou jsem nemohl dokončit závod a následně pak podstoupil operaci. To bylo ještě v počátcích mé zavodní aktivity, kdy nebylo tolik zkušeností s tím, jak se jezdí v balíku (pelotonu). Pád a vytrhnutý ramenní klíček jsou na toto velkou vzpomínkou.
Asi to vypadá, že neřeším umístnění. Já se ale vždy přesto rád podívám do výsledkové listiny, kde vidím měřítko výkonnosti. Dařilo se mi vždy v celém startovním poli pohybovat do třístého místa. Byly i někdy závody, kdy se mi podařilo dojet do první stovky.
Na mistrovském světovém závodě amatérů „SAMSON Radmarathon“ to bylo dokonce 22. místo, při účasti cca 3,5tis. závodníků. Toto je, mezi amatérskými cyklisty, hodně prestižní závod, který je zajímavý i svou délkou 220 km a „nastoupanými“ 4800 m n.m..
Tak to byla taková malá radost. A o to víc potěšující proto, že u toho tehdy byla celá rodina, která mě doprovázela a povzbuzovala.
Kdo celý život sportoval a ke sportu mu vztah zůstal, určitě má v sobě zakořeněnou touhu „neuvadnout“, stále si dokazovat, že „na to mám“.
Ale přece jenom, takovéto extrémní závody si žádají i tomu odpovídající trénink a celkový přístup. Jak se na všechny akce připravuješ Ty?
No to máš teda pravdu, že člověk, který hodně času tráví sportem, si k němu vypěstuje zvláštní osobní vztah a tak trochu závislost. Asi za to mohou ty endorfiny.
Stejně tak jsem si asi i já vypěstoval tu svou. Další mou velkou motivací jsou dopředu naplánované závody a touha dostat se na nich ve zdraví a spokojený do cíle, podat co nejlepší výkon.
Když to jde a čas dovolí, tak se sportu věnuji skoro každý den a pokud se zadaří, tak i několik hodin v kuse.
Potkávám Tě na kole často, ale nenapadlo mne, že takto dřeš pravidelně a tak dlouho. Počítáš do trénování i ty čtvrteční fotbalové hodiny s partou u nás na hřišti, anebo to už je jen „vybití energie“?
Tak to už je spíše společenská událost, jestliže se schází dobrá partie lidí více než 21 roků a to i přesto, že nám nebylo v počátcích moc přáno. Všemu navzdory to vydrželo a my si všichni zvyšujeme (nebo spíše udržujeme) fyzickou kondici. Díky za to.
Doposud jsi psal o cyklistických akcích. Ale co já vím, tak jsi toho všeho absolvoval daleko víc.
Ski laufy nejen u nás, ale i ve Švédsku, Itálii, Finsku, Laponsku...
Můžeš se, prosím, i o tomto více rozepsat?
To je další kapitola mého sportovního úseku. Ona totiž spousta evropských cyklistických silničních maratónů byla z policejních nařízení a bezpečnosti provozu omezena.
Tak trošku náhodou, v roce 2016, jsem dostal nabídku startovního čísla ski běžkařského maratónu. Toto číslo mne opravňovalo zúčastnit se běžeckého závodu ve Švédsku na prestižním Vasově běhu . Tak to byla tedy výzva! Těch 90 km na běžkách pro mne bylo nepředstavitelných. Já, který na běžkách byl jen výjimečně. Předtím jsem jen v roce 2014 absolvoval Jizerskou 50, což byla spíše účast než závod, jelikož jsem startoval z poslední vlny a bylo velmi obtížené se drát dopředu. J
Samostatnou záležitostí zde jsou lyže a mazání. To je skutečně alchymie. Tady, v našich podmínkách, které nejsou pro tento sport nijak moc příznivé, je to opravdu velmi obtížné.
Nakonec jsem „Vasák“ úspěšně zvládl. Dokončil. A byl to takový zážitek, že jsem se za další dva roky vrátil a podařilo se mi zdolat tento závod v limitu 50% k vítěznému času za což jsem obdržel ocenění. To byl pak takový odrazový můstek k dalšímu sportu, který je tak trochu vytrvalostně příbuzný tomu cyklistickému.
Taky se dobře skloubily zimní běžky s letní cyklistikou.
Časem a postupně jsem se možná naučil jak mazat, tak i běžkařskému stylu a díky tomu se i začal při různých závodech propracovávat do předních startovacích vln. Dokonce na Italské Marcialonge, abych dostal startovní číslo, musel jsem absolvovat letní závod (na kole). To mě pak teprve opravňovalo získat startovní číslo na zimní závod.
Při těchto zimních laufech jsem poznal hodně zapálených dlouholetých běžkařů. Od nich sbírám zkušenosti a společně s nimi se přihlašuji na různé závody po světě. Švédsko, Norsko, Finsko, Rakousko, Estonsko, Polsko, Čína … a jak jsi vzpomínal i závody za polárním kruhem, ve kterých to byly nezapomenutelné zážitky. Když zdraví vydrží, mám plán se jich postupně ještě více zúčastňovat.
Taky je příjemné se při těchto závodech potkávat na startu s těmi nejlepšími světovými závodníky. Vidět je na vlastní oči.
Takže účast na závodech plánuješ dlouho dopředu. Ale teď i s ustálenou partou lidí, spoluúčastníků při útrapách na všech těch dlouhých tratích?
Je to tak, účast na závodech plánuji s hodně velkým předstihem. První informace jsou o tom, který závod je čím a jak zajímavý, pak shánění propozic o něm a nakonec realizace :-). Většinou je to až několik let dopředu.
No a samozřejmě běžecké maratony a půl maratony, na ty nesmíme při povídání zapomenout.....
Běžecké maratony to byla meta, která byla v mém hledáčku již od mládí. První impulz byl zdolat dlouhý triatlon (Ironman). Několik let jsem se postupně připravoval na zdolání této výzvy.
Kolo bylo pro mne, po absolvování již několikaleté cyklistické aktivitě, jakž takž snadné.
Ale plavání a maraton, to byl tak trochu, při těch vzdálenostech, oříšek.
Tehdy bylo příhodné období, kdy byl dokončen plavecký areál Delfín a tak pod vedením dcery, která v té době závodně plavala, jsem se učil techniku plavání. Nakonec jsem se přihlásil na závod v Otrokovicích a zdárně ho po 12 hodinách absolvoval. Další má vytčená meta byla zdolána! A pak už to byl jenom krůček k přihlášení a absolvování několika pražských maratonů a půlmaratonů, které jsem pokaždé zdárně dokončil.
Lyže, kolo, běh. Tři druhy sportů, každý ale má své specifické vybavení. Jak jsi se v tomto směru orientoval? Byly to metody „pokus–omyl“ anebo už jsi měl dopředu rady, do čeho se obléknout, na co nasednout?
Ono je to jako u všeho, vždy to byl u mne postupný vývoj. V prvních začátcích to bylo jen to nejzákladnější vybavení. Postupně člověk získává informace a učí se od zkušenějších. Jednak o materiálovém vybavení, pak dále o způsobu stravování, doplňování energie v průběhu závodů atd
Absolvování toho všeho, co jsi popsal a o čem by se dalo napsat spoustu dalších stránek, určitě stojí nemalý finanční obnos. Máš i nějakého sponzora, nebo vše zvládáš z vlastních úspor a výdělků?
Vždy jsem se snažil skloubit tyto aktivity společně s rodinou. Takže jsem vyhledával většinou závody, které jsem mohl skloubit i s částečnou rodinnou dovolenou.
Tak jsme spolu jezdili po Alpách a trávili i spoustu času poznáváním těchto horských velikánů.
Co se týče finanční stránky, tak tyto aktivity jsou jako každý jiný koníček. Náklady spojené s nimi spojené jsou výhradně ve vlastní režii.
Jak jde skloubit takto celoročně náročné sportování s vedením úspěšné firmy?
Těžko, ale když se chce, jde všechno.
A ještě, když jsi obklopen schopnými a pracovitými lidmi, tak se to opravdu dá.
Podporu rodiny už jsi vzpomínal, ale prosím, trošku o tom více. Jezdí s Tebou po celý rok na závody, anebo jen na vybrané akce?
Jak už jsem vzpomínal, vždy se snažím skloubit tyto aktivity společně s rodinou. Byla ale taky spousta akcí, které jsem absolvoval sám nebo jen s Marcelou. Sice ty zimní závody nejsou, díky kolikrát nevyzpytatelnému počasí, pro diváky zrovna extra zážitek, ale přesto to stoji za to.
Poslední velkou akcí byly závody v Číně. My už jsme se spolu tak trošku o tom bavili. Můžeš ale ostatním popsat cestu tam, přírodu, lidi, specifika jak kulturní tak společenské a sportovní? Přece jenom, pro nás je to „jiný svět“.
Tato zámořská cesta byla plánována již delší dobu po dobrých ohlasech účastníků, kteří se jí již dříve zúčastnili. Je to jeden ze seriálů Worldloppet závodů.
Jedna z podmínek získání titulu Worldloppet Master je absolvovat jeden závod v zámoří. Proto jsem se na tento, pro nás exotický, závod přihlásil.
Získání víza do této destinace bylo hodně byrokraticky zatížené. Pro nás skoro až nepředstavitelné. Ale nakonec se to podařilo.
Po přeletu naší 15 členné výpravy jsme se přes Šanghaj přemístili do sibiřské části Číny. Ve města Changchungujsme se pak ubytovali. Zde se také pořádal náš závod. Po vzoru švédského Vasova běhu, pod názvem Vasaloppetchina.
Organizačně se pořadatelé snaží přiblížit světovým běžeckým závodům, ale tento druh sportu je pro ně tak trochu neznámou a i když se moc snažili, pořád je tam vidět nedostatky.
Zajímavostí bylo, že v prostorách startu a cíle byly stavby snad 20 metrů vysoké, celé ze sněhových kvádrů. To se jim hodně povedlo. Sochy a čínské výjevy skoro až impozantní.
Co se týče závodu samotného, to byla taková spíše komorní akce, kde vedle snad celé čínské reprezentace, se mísilo několik stovek běžkařů z celého světa.
Závod na 50 km se běžel v národním parku, kde byl přístup jen pro akreditované. Příroda v této části byla zajímavá. Počasí k nám bylo také přívětivé. Předpokládalo se, že v této sibiřské části, se teplota bude pohybovat okolo -30 stupňů. To se naštěstí nepotvrdilo. Ale i tak jsme si pravé sibiřské podnebí zakusili.
Další dny po absolvování závodů jsme se přemísťovali rychlovlakem do Pekingu. Přejezd čínským rychlovlakem byl taky dobrým zážitkem, co se týče organizování a věhlasné rychlosti těchto vlaků.
V Pekingu kde je skoro 22 milionů obyvatel, jsme se přemísťovali velmi rozšířenou dobře organizovanou a velmi striktně zabezpečenou podzemní dopravou. Při každém vstupu byl každý cestující podroben bezpečnostní rentgenové kontrole včetně zavazadel a na každém kroku monitorován.
Díky velmi pečlivému naplánování naší výpravy se nám povedlo navštívit spousta turisticky zajímavých míst Pekingu. Ať to byly paláce dynastie Ming, včetně Zakázaného města, Letního paláce a obrovského Náměstí nebeského klidu, areál Olympijského města. Nechyběla ani prohlídka Čínské zdi, která je cca 100 km od Pekingu. Při dobré viditelnosti jsme jej pak i mohli z té vzdálenosti vidět. Ani návštěva ZOO s pandami nemohla scházet.
No prostě za tu krátkou dobu, co jsme tuto zemi navštívili, bylo tolik dojmů a odlišností od Evropy že je všechny vstřebat bylo dost náročné, ale přesto zajímavé.
Opravdu klobouk dolů před tím, co jsi dokázal. Děkuji za Tvůj čas, který jsi přípravě tohoto našeho povídání věnoval. Přeji Ti hodně zdraví a ještě spoustu zdárně najetých a naběhaných kilometrů.
A na závěr slibovaný (neoficiální a neúplný) seznam Liborových účastí na různých akcích:
Cyklistika
Radmarathon r . 2001, 2002
Amade Radmarathon - SALZKRISTAL - r. 2002(obsahuje tři závody: Radstadt, Hallein, Mittrsill)
Dreilandre giro r. 2004, 2005 (Nauders)
Samsonman - r. 2003 (St. Michael)
Marcialonga r. 2016 (Val di Fieme)
Oetztaler Radmarathon r. 2006, 2007, 2007 (Solden)
Kellys mamuttour r. 2006, 2007, 2008 (Přerov)
Král Šumavy (Klatovy)
Rampušák KELLYS r. 2006 (Štíty)
Javorinská časovka r. 2016
Ski laufy
Jizerská 50 r. 2013, 2017, 2018, 2019 (Bedřichov)
Vasallopett r. 2019 (Švédsko)
Marcialonga r. 2017 (Itálie)
Orlický maraton r. 2018 (Deštné v Orlických horách)
Tartu r. 2019 (Estonsko)
Finlandia r. 2019 (Finsko)
Ski Valachy r. 2013 (Velké Karlovice)
Ski Nové Město r. 2019
Raistadloppet Norsko r. 2019 (Laponsko)
YLLAS - LEVI Finsko r. 2019
Běžecké závody
Maraton Praha r. 2012, 2013, 2014
Půlmaraton Praha r. 2014
Železný muž - Moraviaman - Otrokovice r. 2008
-josr-
Ale sport je to, co nás spojuje, a tak nemůže nikoho překvapit, že další z rozhovorů se zajímavými lidmi, kteří „jsou od nás“, jsem chystal právě s ním.
Rok 1977 - Staré Město u UH - postup žáků TJ SOKOL Újezdec - Těšov do Okresního přeboru
Libor Bujáček v podřepu, první zprava, J. Srník stojící nad ním
Vzhledem k tomu, že Libor těch mimopracovních sportovních aktivit má opravdu hodně, trvalo i dost dlouho, než jsme všechno společně „sesumírovali“ do následujícího povídání.
Jen ve zkratce předem: pan Libor Bujáček je nejenom jedním z vlastníků úspěšné firmy LIMA, ale i sportovcem, který se zúčastňuje extrémních závodů na kole, na běžkách i silničním běhu.
Na konci našeho rozhovoru najdete i seznam akcí, kterých se zúčastnil.
Libore, jak to tedy u Tebe všechno začalo?
Tak ke sportovní aktivitě s účastí na zahraničních akcích a zdolávání výzev společně s cestováním mne přivedla náhoda.
Sportem se bavím celý život. Při čtení různých knih a časopisů všemožných sportovních nadšenců mě, po pádu železné opony, zaujal časopis Cykloturistika. Objevil jsem tam článek Michala Třetiny (spisovatele a cestovatele, který jako jeden z prvních cykloturistů po otevření hranic začal navštěvovat s kamarády na kolech Alpské průsmyky), ve kterém popisoval, jak se někde při cestách setkali s pelotonem cyklistů a okamžitě od nich začali zjišťovat, co že jsou to za závody. No hned další rok se jich také zúčastnili.
Že to byl nějaký amatérský závod série Alpského poháru Radmarathon okolo Grossglockneru, mně sice nic neříkalo, ale lákalo mne to. Tento článek mě tak zaujal, že jsem se s Michalem nakonec zkontaktoval a v roce 1999 jsem na startu s ním stál i já.
Byl to pro mě tehdy naprosto nezapomenutelný sportovní zážitek.
Byly to takové moje první začátky s účastí na zahraničních silničních maratonech. Postupně jsem pak sám začal sledovat možnosti absolvování maratonských závodů ze série Alpského poháru. V něm bývalo cca 5 - 6 maratónů ročně v horském prostředí všech různých alpských zemí. No a těchto akcí jsem se začal postupně zúčastňovat.
Motivací, která mne k tomu vedla, byl hlavně sportovní výkon. Překonávat několik horských sedel ve výškách přes 2 000 m a délky tratí od 150 po 250 km, to jsou fakt výzvy.
V neposlední řadě je tady taky touha udržovat se jakž-takž v kondici a tak trochu, jak se říká, vyčistit si hlavu.
Člověk se setkává v běžném životě vždy s mnoha výzvami, které chce překonávat a zdolávat. Tak jako u každého sportovce, který chce podat ten nejlepší sportovní výkon, popřípadě vyhrát někdy sám nad sebou, je pocit vítězství snad tou nejlepší odměnou, tak je tomu i u mne.
A ještě když je to všechno spojeno s pohybem na čerstvém alpském vzduchu, je to pak opravdu super zážitek.
Od roku 1999 to tedy bylo kolik závodů, kolik zhruba najetých kilometrů a zdolaných horských vrcholů?
Předpokládám, že i nějaké to solidní umístnění ve startovním poli jsi vybojoval.
Těch zahraničních silničních maratonů bylo hodně, statistiku si nevedu. Ale počítám, že určitě více než 50 v alpských zemích: Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarko. Taky to byly všechny silniční maratóny, které se pořádaly v ČR.
Některých akcí jsem se zúčastnil i několik ročníků po sobě. Byly to většinou hodně prestižní a náročné závody, na které bylo dosti obtížné obstarat startovní číslo, jelikož zde byl omezený počet účastníku (většinou do 5tisíc).
Takový hodně prestižní závod je Otztaler Radmarathon v Rakousku, kde délka závodu je 240 km, nastoupaných 5 500m n.m., překonávají se 3 horská sedla s výškou přes 2000 m n.m..
Kilometrů, které jsem strávil na kole při závodech, jsou určitě tisíce. V průměru najedu tak 10 tis. km ročně, to nepočítám závodní, ani běžně najeté kilometry při vyjížďkách.
Hlavním úspěchem, je pro mne vždy to, když ve zdraví a v pořádku dorazím do cíle. Když sám sobě dokážu, že jsem závod zvládnul. I když to sice někdy dost bolelo. Pádům jsem se taky nevyhnul, ale to tak trochu k tomuto sportu patří.
Pády znamenaly i těžká zranění, anebo jen „běžné odřeniny“, popřípadě poškozené kolo?
Většinou to byly jen odřeniny a nějaké poškozené části kola. Zatím jen jednou jsem nemohl dokončit závod a následně pak podstoupil operaci. To bylo ještě v počátcích mé zavodní aktivity, kdy nebylo tolik zkušeností s tím, jak se jezdí v balíku (pelotonu). Pád a vytrhnutý ramenní klíček jsou na toto velkou vzpomínkou.
Asi to vypadá, že neřeším umístnění. Já se ale vždy přesto rád podívám do výsledkové listiny, kde vidím měřítko výkonnosti. Dařilo se mi vždy v celém startovním poli pohybovat do třístého místa. Byly i někdy závody, kdy se mi podařilo dojet do první stovky.
Na mistrovském světovém závodě amatérů „SAMSON Radmarathon“ to bylo dokonce 22. místo, při účasti cca 3,5tis. závodníků. Toto je, mezi amatérskými cyklisty, hodně prestižní závod, který je zajímavý i svou délkou 220 km a „nastoupanými“ 4800 m n.m..
Tak to byla taková malá radost. A o to víc potěšující proto, že u toho tehdy byla celá rodina, která mě doprovázela a povzbuzovala.
Kdo celý život sportoval a ke sportu mu vztah zůstal, určitě má v sobě zakořeněnou touhu „neuvadnout“, stále si dokazovat, že „na to mám“.
Ale přece jenom, takovéto extrémní závody si žádají i tomu odpovídající trénink a celkový přístup. Jak se na všechny akce připravuješ Ty?
No to máš teda pravdu, že člověk, který hodně času tráví sportem, si k němu vypěstuje zvláštní osobní vztah a tak trochu závislost. Asi za to mohou ty endorfiny.
Stejně tak jsem si asi i já vypěstoval tu svou. Další mou velkou motivací jsou dopředu naplánované závody a touha dostat se na nich ve zdraví a spokojený do cíle, podat co nejlepší výkon.
Když to jde a čas dovolí, tak se sportu věnuji skoro každý den a pokud se zadaří, tak i několik hodin v kuse.
Potkávám Tě na kole často, ale nenapadlo mne, že takto dřeš pravidelně a tak dlouho. Počítáš do trénování i ty čtvrteční fotbalové hodiny s partou u nás na hřišti, anebo to už je jen „vybití energie“?
Tak to už je spíše společenská událost, jestliže se schází dobrá partie lidí více než 21 roků a to i přesto, že nám nebylo v počátcích moc přáno. Všemu navzdory to vydrželo a my si všichni zvyšujeme (nebo spíše udržujeme) fyzickou kondici. Díky za to.
Doposud jsi psal o cyklistických akcích. Ale co já vím, tak jsi toho všeho absolvoval daleko víc.
Ski laufy nejen u nás, ale i ve Švédsku, Itálii, Finsku, Laponsku...
Můžeš se, prosím, i o tomto více rozepsat?
To je další kapitola mého sportovního úseku. Ona totiž spousta evropských cyklistických silničních maratónů byla z policejních nařízení a bezpečnosti provozu omezena.
Tak trošku náhodou, v roce 2016, jsem dostal nabídku startovního čísla ski běžkařského maratónu. Toto číslo mne opravňovalo zúčastnit se běžeckého závodu ve Švédsku na prestižním Vasově běhu . Tak to byla tedy výzva! Těch 90 km na běžkách pro mne bylo nepředstavitelných. Já, který na běžkách byl jen výjimečně. Předtím jsem jen v roce 2014 absolvoval Jizerskou 50, což byla spíše účast než závod, jelikož jsem startoval z poslední vlny a bylo velmi obtížené se drát dopředu. J
Samostatnou záležitostí zde jsou lyže a mazání. To je skutečně alchymie. Tady, v našich podmínkách, které nejsou pro tento sport nijak moc příznivé, je to opravdu velmi obtížné.
Nakonec jsem „Vasák“ úspěšně zvládl. Dokončil. A byl to takový zážitek, že jsem se za další dva roky vrátil a podařilo se mi zdolat tento závod v limitu 50% k vítěznému času za což jsem obdržel ocenění. To byl pak takový odrazový můstek k dalšímu sportu, který je tak trochu vytrvalostně příbuzný tomu cyklistickému.
Taky se dobře skloubily zimní běžky s letní cyklistikou.
Časem a postupně jsem se možná naučil jak mazat, tak i běžkařskému stylu a díky tomu se i začal při různých závodech propracovávat do předních startovacích vln. Dokonce na Italské Marcialonge, abych dostal startovní číslo, musel jsem absolvovat letní závod (na kole). To mě pak teprve opravňovalo získat startovní číslo na zimní závod.
Při těchto zimních laufech jsem poznal hodně zapálených dlouholetých běžkařů. Od nich sbírám zkušenosti a společně s nimi se přihlašuji na různé závody po světě. Švédsko, Norsko, Finsko, Rakousko, Estonsko, Polsko, Čína … a jak jsi vzpomínal i závody za polárním kruhem, ve kterých to byly nezapomenutelné zážitky. Když zdraví vydrží, mám plán se jich postupně ještě více zúčastňovat.
Taky je příjemné se při těchto závodech potkávat na startu s těmi nejlepšími světovými závodníky. Vidět je na vlastní oči.
Takže účast na závodech plánuješ dlouho dopředu. Ale teď i s ustálenou partou lidí, spoluúčastníků při útrapách na všech těch dlouhých tratích?
Je to tak, účast na závodech plánuji s hodně velkým předstihem. První informace jsou o tom, který závod je čím a jak zajímavý, pak shánění propozic o něm a nakonec realizace :-). Většinou je to až několik let dopředu.
No a samozřejmě běžecké maratony a půl maratony, na ty nesmíme při povídání zapomenout.....
Běžecké maratony to byla meta, která byla v mém hledáčku již od mládí. První impulz byl zdolat dlouhý triatlon (Ironman). Několik let jsem se postupně připravoval na zdolání této výzvy.
Kolo bylo pro mne, po absolvování již několikaleté cyklistické aktivitě, jakž takž snadné.
Ale plavání a maraton, to byl tak trochu, při těch vzdálenostech, oříšek.
Tehdy bylo příhodné období, kdy byl dokončen plavecký areál Delfín a tak pod vedením dcery, která v té době závodně plavala, jsem se učil techniku plavání. Nakonec jsem se přihlásil na závod v Otrokovicích a zdárně ho po 12 hodinách absolvoval. Další má vytčená meta byla zdolána! A pak už to byl jenom krůček k přihlášení a absolvování několika pražských maratonů a půlmaratonů, které jsem pokaždé zdárně dokončil.
Lyže, kolo, běh. Tři druhy sportů, každý ale má své specifické vybavení. Jak jsi se v tomto směru orientoval? Byly to metody „pokus–omyl“ anebo už jsi měl dopředu rady, do čeho se obléknout, na co nasednout?
Ono je to jako u všeho, vždy to byl u mne postupný vývoj. V prvních začátcích to bylo jen to nejzákladnější vybavení. Postupně člověk získává informace a učí se od zkušenějších. Jednak o materiálovém vybavení, pak dále o způsobu stravování, doplňování energie v průběhu závodů atd
Absolvování toho všeho, co jsi popsal a o čem by se dalo napsat spoustu dalších stránek, určitě stojí nemalý finanční obnos. Máš i nějakého sponzora, nebo vše zvládáš z vlastních úspor a výdělků?
Vždy jsem se snažil skloubit tyto aktivity společně s rodinou. Takže jsem vyhledával většinou závody, které jsem mohl skloubit i s částečnou rodinnou dovolenou.
Tak jsme spolu jezdili po Alpách a trávili i spoustu času poznáváním těchto horských velikánů.
Co se týče finanční stránky, tak tyto aktivity jsou jako každý jiný koníček. Náklady spojené s nimi spojené jsou výhradně ve vlastní režii.
Jak jde skloubit takto celoročně náročné sportování s vedením úspěšné firmy?
Těžko, ale když se chce, jde všechno.
A ještě, když jsi obklopen schopnými a pracovitými lidmi, tak se to opravdu dá.
Podporu rodiny už jsi vzpomínal, ale prosím, trošku o tom více. Jezdí s Tebou po celý rok na závody, anebo jen na vybrané akce?
Jak už jsem vzpomínal, vždy se snažím skloubit tyto aktivity společně s rodinou. Byla ale taky spousta akcí, které jsem absolvoval sám nebo jen s Marcelou. Sice ty zimní závody nejsou, díky kolikrát nevyzpytatelnému počasí, pro diváky zrovna extra zážitek, ale přesto to stoji za to.
Poslední velkou akcí byly závody v Číně. My už jsme se spolu tak trošku o tom bavili. Můžeš ale ostatním popsat cestu tam, přírodu, lidi, specifika jak kulturní tak společenské a sportovní? Přece jenom, pro nás je to „jiný svět“.
Tato zámořská cesta byla plánována již delší dobu po dobrých ohlasech účastníků, kteří se jí již dříve zúčastnili. Je to jeden ze seriálů Worldloppet závodů.
Jedna z podmínek získání titulu Worldloppet Master je absolvovat jeden závod v zámoří. Proto jsem se na tento, pro nás exotický, závod přihlásil.
Získání víza do této destinace bylo hodně byrokraticky zatížené. Pro nás skoro až nepředstavitelné. Ale nakonec se to podařilo.
Po přeletu naší 15 členné výpravy jsme se přes Šanghaj přemístili do sibiřské části Číny. Ve města Changchungujsme se pak ubytovali. Zde se také pořádal náš závod. Po vzoru švédského Vasova běhu, pod názvem Vasaloppetchina.
Organizačně se pořadatelé snaží přiblížit světovým běžeckým závodům, ale tento druh sportu je pro ně tak trochu neznámou a i když se moc snažili, pořád je tam vidět nedostatky.
Zajímavostí bylo, že v prostorách startu a cíle byly stavby snad 20 metrů vysoké, celé ze sněhových kvádrů. To se jim hodně povedlo. Sochy a čínské výjevy skoro až impozantní.
Co se týče závodu samotného, to byla taková spíše komorní akce, kde vedle snad celé čínské reprezentace, se mísilo několik stovek běžkařů z celého světa.
Závod na 50 km se běžel v národním parku, kde byl přístup jen pro akreditované. Příroda v této části byla zajímavá. Počasí k nám bylo také přívětivé. Předpokládalo se, že v této sibiřské části, se teplota bude pohybovat okolo -30 stupňů. To se naštěstí nepotvrdilo. Ale i tak jsme si pravé sibiřské podnebí zakusili.
Další dny po absolvování závodů jsme se přemísťovali rychlovlakem do Pekingu. Přejezd čínským rychlovlakem byl taky dobrým zážitkem, co se týče organizování a věhlasné rychlosti těchto vlaků.
V Pekingu kde je skoro 22 milionů obyvatel, jsme se přemísťovali velmi rozšířenou dobře organizovanou a velmi striktně zabezpečenou podzemní dopravou. Při každém vstupu byl každý cestující podroben bezpečnostní rentgenové kontrole včetně zavazadel a na každém kroku monitorován.
Díky velmi pečlivému naplánování naší výpravy se nám povedlo navštívit spousta turisticky zajímavých míst Pekingu. Ať to byly paláce dynastie Ming, včetně Zakázaného města, Letního paláce a obrovského Náměstí nebeského klidu, areál Olympijského města. Nechyběla ani prohlídka Čínské zdi, která je cca 100 km od Pekingu. Při dobré viditelnosti jsme jej pak i mohli z té vzdálenosti vidět. Ani návštěva ZOO s pandami nemohla scházet.
No prostě za tu krátkou dobu, co jsme tuto zemi navštívili, bylo tolik dojmů a odlišností od Evropy že je všechny vstřebat bylo dost náročné, ale přesto zajímavé.
Opravdu klobouk dolů před tím, co jsi dokázal. Děkuji za Tvůj čas, který jsi přípravě tohoto našeho povídání věnoval. Přeji Ti hodně zdraví a ještě spoustu zdárně najetých a naběhaných kilometrů.
A na závěr slibovaný (neoficiální a neúplný) seznam Liborových účastí na různých akcích:
Cyklistika
Radmarathon r . 2001, 2002
Amade Radmarathon - SALZKRISTAL - r. 2002(obsahuje tři závody: Radstadt, Hallein, Mittrsill)
Dreilandre giro r. 2004, 2005 (Nauders)
Samsonman - r. 2003 (St. Michael)
Marcialonga r. 2016 (Val di Fieme)
Oetztaler Radmarathon r. 2006, 2007, 2007 (Solden)
Kellys mamuttour r. 2006, 2007, 2008 (Přerov)
Král Šumavy (Klatovy)
Rampušák KELLYS r. 2006 (Štíty)
Javorinská časovka r. 2016
Ski laufy
Jizerská 50 r. 2013, 2017, 2018, 2019 (Bedřichov)
Vasallopett r. 2019 (Švédsko)
Marcialonga r. 2017 (Itálie)
Orlický maraton r. 2018 (Deštné v Orlických horách)
Tartu r. 2019 (Estonsko)
Finlandia r. 2019 (Finsko)
Ski Valachy r. 2013 (Velké Karlovice)
Ski Nové Město r. 2019
Raistadloppet Norsko r. 2019 (Laponsko)
YLLAS - LEVI Finsko r. 2019
Běžecké závody
Maraton Praha r. 2012, 2013, 2014
Půlmaraton Praha r. 2014
Železný muž - Moraviaman - Otrokovice r. 2008
-josr-
17. července 2020
POZVÁNKA NA SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ RETENČNÍ NÁDRŽE
https://www.ub.cz/zpravy/Slavnostni-otevreni-retencni-nadrze
V pátek 24. července bude nová odpočinková zóna slavnostně uvedena do provozu.
Jen ta zahajovací hodina je tak trochu nešťastně zvolená. Jsou sice prázdniny, ale jen pro děti. Většina z nás se ve tři odpoledne (ne-li později) teprve vrací z práce.
Přáním mnoha je i to, aby udržování vodní plochy a jejího okolí bylo stále v hledáčku příslušných odborů MěÚ Uh. Brod.
-josr-
9. června 2020
SBÍRKA GABČA
Přátelé,kamarádi 😊Parta bezva kluků s velkým srdcem se rozhodla pomoct naší Gábi získat finanční prostředky na pořízení nového vozíku a tím také podpořit Vojenský fond solidarity.
Plánování a samotné přípravy započaly už někdy v lednu, bohužel covidová situace nás donutila spustit tento projekt pouze po sociální síti.
Proto v těchto dnech probíhá na fb dobročinná Sbírka Gabča.
Za jakoukoliv podporu, ať už sdílení na fb či podporu finanční, budeme neskutečně vděční ❤
Radka Křivánková
10. května 2020
DOBRÉ LIDI STÁLE POTKÁTE
To jsme tak včera, v sobotu, jako správní prarodiče vzali vnuky na výlet.
Autem na „Mikulčák“, odtud pěšky k památníku amerických letců nad Vyškovcem.
V krásném květnovém dni pohodová procházka. Kluci (7 a 5 let) si ji užívali. K tomu jako bonus nádherná krajina kolem, neskutečné výhledy na okolní kopce a obzory.
A taky „záhada“. Sotva jsme se u vyškovské zvonice přiblížili k jejím dveřím, ozvala se „mariánská“ melodie.
Nechtělo se mi s mladými poutníky vracet se k autu zase po asfaltové cestě, tož jako „starý voják“ vzal jsem mapu a vytyčil trasu zpět. Cestami mezi usedlostmi se nám šlo dobře, dokonce i další kapličku a u ní studánku jsme našli.
No jo, ale asi tak po kilometru a půl plot. Pak další ohrada. A: „Soukromý pozemek, vstup zakázán“. To na mapě teda nebylo. Což o to, ti dva malí experti hned hledali, kudy by se překážky daly přelézt. Ale zákaz je zákaz, to jsme s maminou věděli zase my. Co teď?
Naštěstí jsme blízko jedné z usedlostí. A v něm strýček, snad jak dědoušek z pohádky.
„Ano?...počkajte, přijdu k vám blíž... a teď mně to řekněte ještě jednů. Nahlas a pomáli“
Tož, druhá část jeho přání byla pro mne trochu problém, ale dokázal jsem to :-).
„To musíte kolem té chalupy, vedle ní napravo je malý chodníček, potom už cesta ze šotoliny. Ale víte co, já tam zajdu s vama“. A už se vydal do kopce. My za ním. A ještě obyvatele zmiňovaného domku upozornil, že kolem nich, na jejich pozemku, projdeme. Od mládence, který vyšel, dostáváme další upřesňující rady.
Oba dva se na nás mohli „vykašlat“, klidně vynadat, že se jim tam kolem domků plantáme. Oni ale úplně bezprostředně pomohli. „To víte, po téj revoluci sa tu toho dost změnilo, ohrad a plotú přibylo“, podotkl ještě ten starší z nich. Nebyla to výčitka, ani stížnost. Jen konstatování.
„Ale táto strana kopca je stejně pěknější“, dodal ještě. S tím jsme souhlasili okamžitě.
No, ještě, že s námi strýček popošli. Ten úzký chodníček by jsme asi přehlédli. A hned kousek za ním, přesně jak chlapi upozornili, začal „krpál“. No ale klučící i my jsme ho zvládli. Když jsme za chvilku zahlédli „bubny“ na vysílači u Mikulčina vrchu, únava z malých turistů rychle opadla (nebo že by to bylo slíbenou cílovou odměnou? :-) ).
Celý ten náš hezký výlet byl podtrhnutý tímto krásným setkáním a upřímnou pomocí.
A to jsme ještě předtím, u pomníku amerických letců, potkali nestora újezdských turistů, pana Charváta s manželkou. Suverénně nám poukazoval a pojmenoval všechny okolní kopce a osady. Za ta léta je má projité jistě nespočtukrát.
-josr-
ŽIVOT JE POHYB A ZÁVOD JE ŽIVOT V POHYBU
Tento článek vznikal několik měsíců. Nápad stvořit ho mne napadl při setkání našeho ročníku v listopadu 2019.
Při těchto akcích se samozřejmě mluví o tom, kdo co dělá, jak se má, co děti, co vnučky a vnuci...
Majka Rapantová vzpomněla, že se "jejich mladá dala do velkého sportování a hlavně v zimě".
Zbystřil jsem sluch, víc se jí poptal a samozřejmě poprosil o kontakt na dceru, též Marii.
Je květen 2020, blíží se rozmělnění přísných opatření ohledně koronavirové epidemie, možná se brzy vrátíme k normálnímu životu.
Toto následující čtení snad, v těchto časech, dokáže povzbudit a zvednout náladu.
Rozhovor s extrémní sportovkyní (ona tvrdí, že jí není) paní Marií Laimgruber, jejíž motto zní:
Život je pohyb a závod je život v pohybu.
Závodím ráda – sama se sebou.
Vítězím ráda – sama nad sebou.
Ráda posouvám limity – ty svoje.
Cíl je moje cesta - cestou může být i závod.
Nevítězím v cíli, tam na bedně, tam, kam se dívám. Vítězím tam, odkud se dívám.
Vítězím tady a teď, v sobě.
Čistá hlava, silné srdce, zdravé tělo.
Nejlepší výbava pro každý závod. A pro každý ŽIVOT.
A to je HODNOTA života v POHYBU.
Majko, jak to tedy všechno začalo?
Sport mě bavil vždycky.
V Brodě jsem hrála v letech 2002 – 2006 florbal za 1.AC, ženskou druhou ligu.
Na tuto dobu mám jenom příjemné vzpomínky. Trenér Chovanec měl vždycky připravené tréninky, bavilo mě to. Z toho úplně prvního jsem si přinesla domů pořádný monokl. Dodnes si vzpomínám na mamčinu první rekaci: ,,Na co sas to dala?“
Předtím jsme, jako děcka, sportovali na hřišti a v parku na „horním konci“ v Těšově.
Lyžovat nás učil taťka (poz. JS: Cyril Rapant – jedna z gólmanských legend naší fotbalové TJ, jinak taky známý jako výborný harmonikář) na Lopatě a Myšačce na Lopeníku.
závodů – horské kolo, běh, maraton, běžky atd. Takže možností ,,vyřádit se“ je tady dost.
Mimochodem, u nás v Niedernsillu provozují hezký penzion Češi, který můžu vřele doporučit.
Zajímavý závod proběhl v lednu 2019, tzv. ICE 4 Life, o kterém mám na svém webu krátký report, můžete mrknout:
Znáte jméno Wim Hof ?
S kamarádkou jsme se tady přihlásili na jeho kurz, který je zaměřený na dýchání, vědomé otužování a nastavení mysli. Od té doby tuto metodu praktikujeme. Koupeme se v horských jezerech a potocích, klidně i v zimě, při tůře na skialpech :-)
Dokonce jsme pořádali s Jirkou Uhlířem tento kurz na hotelu Ambra v Luhačovicích.
Odkaz na W. Hofa jsem si našel až na Váš popud na internetu.
Co dokáže, to jsou fakt, pro „obyčejného smrtelníka“ extrémy. Ve zkratce: Otužováním zahnat nemoci a stresy.
Chcete říct, že toto je Váš "šálek kávy"? No, podle odkazu na web asi ano.
Jak se k takovémuto druhu sportování člověk dostane? Tím spíš "děvčica" ze Slovácka, kde ty zimy zase tak moc nemusíme?
Ano, je to můj "šálek kávy ". Tady na horách jsou k otužování skvělé podmínky. Horské
potoky a jezera. Nádhera. Dostala jsem se k tomu přes ledový triathlon.
V něm šlo o to, vystavit se působení chladu na dvě hodiny a zakončit závod v ledové vodě.
Takže jednu hodinu běhat, jednu hodinu byla volba mezi kolem nebo běžkami, a potom vlézt do vysekané díry v jezeře. Ve vodě byla délka pobytu dobrovolná. Já jsem tam byla něco kolem 3 minut. V popředí všeho stojí zdravotní benefity otužovaní.
Navíc je tato akce spojena s dobročinnou sbírkou na zlepšení kvality života lidi s rakovinou.
Otužování je skvělý způsob, jak posílit imunitu, posouvat hranice stresu, ale i naučit se více cítit své tělo. Je to jednoduchý a levný způsob, jak podpořit své zdraví.
Majka zmiňovala, že jste sportovec od mala, ale až teď se sportu věnujete daleko víc.
Prosím, můžete se o tom rozepsat? Popřípadě vypsat i úspěchy, kterých jste dosáhla?
Ano, sportovala jsem vždycky. Byla jsem teď 5 let s dětmi na mateřské. Moje tchýně mi s nimi pomáhala, díky čemuž jsem mohla každý den hodinu a půl trénovat a připravit se tak na triatlon.
Pro horské kolo je tady přímo ráj. Přes léto je tady série na horském kole "Pinzgau Trophy", kde jsem byla loni (2018) i letos (2019 celkově na druhém místě.
V Kitzbühelu se pořádá každý rok závod na Hahnenkamm, tam jsem byla dvakrát třetí.
Jen tak pro doplnění: Délka trati a její převýšení?
Hahnenkamm je 9 km a 900 výškových metrů
V horském triathlonu – 700 m plavání v jezeře, 19 km kolo s převýšením 650 m, 8 km běh do
vrchu s převýšením 900 výškových metrů - "Top Race" jsem byla dvakrát druhá.
V triathlonu " Tri Zell " jsem byla třetí.
Podařilo se mi vyhrát triathlon u Thumsee a místní běh v Niedernsillu.
Letos (2019) se mi podařilo vyhrát i triathlon v Kitzbühelu, ale po skončení jsem se dozvěděla, že mě diskvalifikovali, protože jsem si po kole neodložila helmu do připraveného košíku. To byla hořká zkušenost. Člověk se pořád učí.
Tak to muselo pěkně naštvat. U těchto závodů jsou až tak striktní pravidla?
Tento triatlon je v programu po hlavní části, kterou tvoří Mistrovství Evropy juniorů, takže rozhodčí zůstávají a dbají na dodržování oficiálních pravidel triatlonu.
No, a ještě s týmem jsme vyhráli letos v Salzburku Bussines Lauf.
Vyhrála jsem v roce 2019 i maraton na horském kole v Saalbachu.
A taky maraton na bežkách v Saalfeldenu. A horský duatlon v St Johann in Tirol.
Stačí tak?
Stačí? To jsou výsledky a počiny na úrovni aktivních špičkových sportovců, a ne jak píšete „sportování pro zábavu“. Co Vás k tomuto popohání? Jak získáváte motivaci?
Pro mě je to pořád sportovaní pro radost a pro zdraví. Ráda se setkávám s lidmi, které to stejně tak jako mne baví. :-)
Nejsou to žádné "velké" úspěchy. Všechno jsou to místní závody pro hobby sportovce. Ale tím, že je tady sportovců a aktivních lidí dost, a jsou pro věc zapálení, tak tomu odpovídá i úroveň organizace a nadšení pro věc.
Teď teprve jsem rád, že se Majka na srazu o Vašich úspěších zmínila.
Jen tak pro doplnění, i když vím, že je to neslušné: Kolik je Vám let, že dokážete takto "řádit"?
Letos (2019) mi bude 33. Rodina mě podporuje. Na některé závody na horském kole jezdí se mnou. Vyjedou lanovkou nahoru, kde čekají a fandí v cíli.
Předpokládám, že bez sponzorů se tyto závody asi dělat nedají. Podpora rodiny, to je úžasná věc, ale k výkonům je třeba i finanční zázemí. Jak to funguje ve Vašem sportování?
Co se týče financí, tak oblékám dres sportovního obchodu - BIG TIME SPORT, kde mám podporu.
Mohla byste popsat některý z Vašich tréninků?
Co se týče tréninku, tak nemám žádný dopředu naplánovaný program. Podle chuti a nálady si každý den rozhodnu, co budu dělat.
Teď ráda vyrážím na lyže a na běžky, potom přesednu na kolo, které střídám s během a plaváním. Ráda si ale i zahraju tenis.
A nějaký veselejší zážitek, než ten se špatně odloženou přílbu :-)?
Můj první závod na horském kole v Kitzbühelu jsem jela v teniskách (jako jediná bez „klipsnu“, a tak jsem byla tak trochu za „exota“ :-). Veselých vzpomínek je hodně. Máme tu skvělou partu lidí, kteří mají podobné zájmy. Někdy trénujeme i společně.
Jaké máte plány pro letošek? Zahálet a usínat na vavřínech určitě nebudete.
Letos se chci zúčastnit triathlonu v Zell am See a Kitzbühelu, zopakovat sérii na horském kole Pinzgau Trophy a zúčastnit se na World Games of Mountainbiking v Saalbachu.
Stávající situace mění všechny plány. Letos budou nejspíš i závody v létě odřeknuty. To ale nic nemění na denní dávce pohybu a tréninku. Jak jsem už říkala, netrénuju pro závody. Ty mi dávají možnost setkávat se s kamarády, procvičit si vůli a koncentraci, a také mě motivují dostat ze sebe v ten čas maximum. Naše hlava a myšlení stanovuje limity. Na tom se dá pořád pracovat :-) A to nejen v oblasti sportu..
Jak tak postupně skládáme tento rozhovor, tak se ptám, jestli je něco nového. Na to přišla od Majky další zpráva:
Dobrý den Josefe,
Mám za sebou maraton na běžkách v Saalfeldenu, 42 km, čas 2:00:32, druhé místo.
Jinak se mi pomalu rozrůstají cvičící skupinky, tak mě těší, že člověk může sportovat i v
"pracovní " době.
Takže koníček se stal prací?
Ano, koníček se stal „prací“. Abych si mohla kvůli dětem sama organizovat čas, založila jsem si na podzim živnost. Věnuji se jednotlivcům i skupinkám a moc mě to baví!
Mimochodem, existuje na Vaše příjmení Laimgruber i český ekvivalent?
Myslím, že ne.
Na závěr mi nezbývá než Majce poděkovat za několikaměsíční dopisování, za její čas věnovaný
odpovědím a hlavně popřát mnoho dalších sportovních úspěchů. Samozřejmě zdraví a rodinnou pohodu.
No a třeba to vyjde a někdy se i osobně potkáme.
-josr-
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)