Ale sport je to, co nás spojuje, a tak nemůže nikoho překvapit, že další z rozhovorů se zajímavými lidmi, kteří „jsou od nás“, jsem chystal právě s ním.
Rok 1977 - Staré Město u UH - postup žáků TJ SOKOL Újezdec - Těšov do Okresního přeboru
Libor Bujáček v podřepu, první zprava, J. Srník stojící nad ním
Vzhledem k tomu, že Libor těch mimopracovních sportovních aktivit má opravdu hodně, trvalo i dost dlouho, než jsme všechno společně „sesumírovali“ do následujícího povídání.
Jen ve zkratce předem: pan Libor Bujáček je nejenom jedním z vlastníků úspěšné firmy LIMA, ale i sportovcem, který se zúčastňuje extrémních závodů na kole, na běžkách i silničním běhu.
Na konci našeho rozhovoru najdete i seznam akcí, kterých se zúčastnil.
Libore, jak to tedy u Tebe všechno začalo?
Tak ke sportovní aktivitě s účastí na zahraničních akcích a zdolávání výzev společně s cestováním mne přivedla náhoda.
Sportem se bavím celý život. Při čtení různých knih a časopisů všemožných sportovních nadšenců mě, po pádu železné opony, zaujal časopis Cykloturistika. Objevil jsem tam článek Michala Třetiny (spisovatele a cestovatele, který jako jeden z prvních cykloturistů po otevření hranic začal navštěvovat s kamarády na kolech Alpské průsmyky), ve kterém popisoval, jak se někde při cestách setkali s pelotonem cyklistů a okamžitě od nich začali zjišťovat, co že jsou to za závody. No hned další rok se jich také zúčastnili.
Že to byl nějaký amatérský závod série Alpského poháru Radmarathon okolo Grossglockneru, mně sice nic neříkalo, ale lákalo mne to. Tento článek mě tak zaujal, že jsem se s Michalem nakonec zkontaktoval a v roce 1999 jsem na startu s ním stál i já.
Byl to pro mě tehdy naprosto nezapomenutelný sportovní zážitek.
Byly to takové moje první začátky s účastí na zahraničních silničních maratonech. Postupně jsem pak sám začal sledovat možnosti absolvování maratonských závodů ze série Alpského poháru. V něm bývalo cca 5 - 6 maratónů ročně v horském prostředí všech různých alpských zemí. No a těchto akcí jsem se začal postupně zúčastňovat.
Motivací, která mne k tomu vedla, byl hlavně sportovní výkon. Překonávat několik horských sedel ve výškách přes 2 000 m a délky tratí od 150 po 250 km, to jsou fakt výzvy.
V neposlední řadě je tady taky touha udržovat se jakž-takž v kondici a tak trochu, jak se říká, vyčistit si hlavu.
Člověk se setkává v běžném životě vždy s mnoha výzvami, které chce překonávat a zdolávat. Tak jako u každého sportovce, který chce podat ten nejlepší sportovní výkon, popřípadě vyhrát někdy sám nad sebou, je pocit vítězství snad tou nejlepší odměnou, tak je tomu i u mne.
A ještě když je to všechno spojeno s pohybem na čerstvém alpském vzduchu, je to pak opravdu super zážitek.
Od roku 1999 to tedy bylo kolik závodů, kolik zhruba najetých kilometrů a zdolaných horských vrcholů?
Předpokládám, že i nějaké to solidní umístnění ve startovním poli jsi vybojoval.
Těch zahraničních silničních maratonů bylo hodně, statistiku si nevedu. Ale počítám, že určitě více než 50 v alpských zemích: Rakousko, Německo, Itálie, Švýcarko. Taky to byly všechny silniční maratóny, které se pořádaly v ČR.
Některých akcí jsem se zúčastnil i několik ročníků po sobě. Byly to většinou hodně prestižní a náročné závody, na které bylo dosti obtížné obstarat startovní číslo, jelikož zde byl omezený počet účastníku (většinou do 5tisíc).
Takový hodně prestižní závod je Otztaler Radmarathon v Rakousku, kde délka závodu je 240 km, nastoupaných 5 500m n.m., překonávají se 3 horská sedla s výškou přes 2000 m n.m..
Kilometrů, které jsem strávil na kole při závodech, jsou určitě tisíce. V průměru najedu tak 10 tis. km ročně, to nepočítám závodní, ani běžně najeté kilometry při vyjížďkách.
Hlavním úspěchem, je pro mne vždy to, když ve zdraví a v pořádku dorazím do cíle. Když sám sobě dokážu, že jsem závod zvládnul. I když to sice někdy dost bolelo. Pádům jsem se taky nevyhnul, ale to tak trochu k tomuto sportu patří.
Pády znamenaly i těžká zranění, anebo jen „běžné odřeniny“, popřípadě poškozené kolo?
Většinou to byly jen odřeniny a nějaké poškozené části kola. Zatím jen jednou jsem nemohl dokončit závod a následně pak podstoupil operaci. To bylo ještě v počátcích mé zavodní aktivity, kdy nebylo tolik zkušeností s tím, jak se jezdí v balíku (pelotonu). Pád a vytrhnutý ramenní klíček jsou na toto velkou vzpomínkou.
Asi to vypadá, že neřeším umístnění. Já se ale vždy přesto rád podívám do výsledkové listiny, kde vidím měřítko výkonnosti. Dařilo se mi vždy v celém startovním poli pohybovat do třístého místa. Byly i někdy závody, kdy se mi podařilo dojet do první stovky.
Na mistrovském světovém závodě amatérů „SAMSON Radmarathon“ to bylo dokonce 22. místo, při účasti cca 3,5tis. závodníků. Toto je, mezi amatérskými cyklisty, hodně prestižní závod, který je zajímavý i svou délkou 220 km a „nastoupanými“ 4800 m n.m..
Tak to byla taková malá radost. A o to víc potěšující proto, že u toho tehdy byla celá rodina, která mě doprovázela a povzbuzovala.
Kdo celý život sportoval a ke sportu mu vztah zůstal, určitě má v sobě zakořeněnou touhu „neuvadnout“, stále si dokazovat, že „na to mám“.
Ale přece jenom, takovéto extrémní závody si žádají i tomu odpovídající trénink a celkový přístup. Jak se na všechny akce připravuješ Ty?
No to máš teda pravdu, že člověk, který hodně času tráví sportem, si k němu vypěstuje zvláštní osobní vztah a tak trochu závislost. Asi za to mohou ty endorfiny.
Stejně tak jsem si asi i já vypěstoval tu svou. Další mou velkou motivací jsou dopředu naplánované závody a touha dostat se na nich ve zdraví a spokojený do cíle, podat co nejlepší výkon.
Když to jde a čas dovolí, tak se sportu věnuji skoro každý den a pokud se zadaří, tak i několik hodin v kuse.
Potkávám Tě na kole často, ale nenapadlo mne, že takto dřeš pravidelně a tak dlouho. Počítáš do trénování i ty čtvrteční fotbalové hodiny s partou u nás na hřišti, anebo to už je jen „vybití energie“?
Tak to už je spíše společenská událost, jestliže se schází dobrá partie lidí více než 21 roků a to i přesto, že nám nebylo v počátcích moc přáno. Všemu navzdory to vydrželo a my si všichni zvyšujeme (nebo spíše udržujeme) fyzickou kondici. Díky za to.
Doposud jsi psal o cyklistických akcích. Ale co já vím, tak jsi toho všeho absolvoval daleko víc.
Ski laufy nejen u nás, ale i ve Švédsku, Itálii, Finsku, Laponsku...
Můžeš se, prosím, i o tomto více rozepsat?
To je další kapitola mého sportovního úseku. Ona totiž spousta evropských cyklistických silničních maratónů byla z policejních nařízení a bezpečnosti provozu omezena.
Tak trošku náhodou, v roce 2016, jsem dostal nabídku startovního čísla ski běžkařského maratónu. Toto číslo mne opravňovalo zúčastnit se běžeckého závodu ve Švédsku na prestižním Vasově běhu . Tak to byla tedy výzva! Těch 90 km na běžkách pro mne bylo nepředstavitelných. Já, který na běžkách byl jen výjimečně. Předtím jsem jen v roce 2014 absolvoval Jizerskou 50, což byla spíše účast než závod, jelikož jsem startoval z poslední vlny a bylo velmi obtížené se drát dopředu. J
Samostatnou záležitostí zde jsou lyže a mazání. To je skutečně alchymie. Tady, v našich podmínkách, které nejsou pro tento sport nijak moc příznivé, je to opravdu velmi obtížné.
Nakonec jsem „Vasák“ úspěšně zvládl. Dokončil. A byl to takový zážitek, že jsem se za další dva roky vrátil a podařilo se mi zdolat tento závod v limitu 50% k vítěznému času za což jsem obdržel ocenění. To byl pak takový odrazový můstek k dalšímu sportu, který je tak trochu vytrvalostně příbuzný tomu cyklistickému.
Taky se dobře skloubily zimní běžky s letní cyklistikou.
Časem a postupně jsem se možná naučil jak mazat, tak i běžkařskému stylu a díky tomu se i začal při různých závodech propracovávat do předních startovacích vln. Dokonce na Italské Marcialonge, abych dostal startovní číslo, musel jsem absolvovat letní závod (na kole). To mě pak teprve opravňovalo získat startovní číslo na zimní závod.
Při těchto zimních laufech jsem poznal hodně zapálených dlouholetých běžkařů. Od nich sbírám zkušenosti a společně s nimi se přihlašuji na různé závody po světě. Švédsko, Norsko, Finsko, Rakousko, Estonsko, Polsko, Čína … a jak jsi vzpomínal i závody za polárním kruhem, ve kterých to byly nezapomenutelné zážitky. Když zdraví vydrží, mám plán se jich postupně ještě více zúčastňovat.
Taky je příjemné se při těchto závodech potkávat na startu s těmi nejlepšími světovými závodníky. Vidět je na vlastní oči.
Takže účast na závodech plánuješ dlouho dopředu. Ale teď i s ustálenou partou lidí, spoluúčastníků při útrapách na všech těch dlouhých tratích?
Je to tak, účast na závodech plánuji s hodně velkým předstihem. První informace jsou o tom, který závod je čím a jak zajímavý, pak shánění propozic o něm a nakonec realizace :-). Většinou je to až několik let dopředu.
No a samozřejmě běžecké maratony a půl maratony, na ty nesmíme při povídání zapomenout.....
Běžecké maratony to byla meta, která byla v mém hledáčku již od mládí. První impulz byl zdolat dlouhý triatlon (Ironman). Několik let jsem se postupně připravoval na zdolání této výzvy.
Kolo bylo pro mne, po absolvování již několikaleté cyklistické aktivitě, jakž takž snadné.
Ale plavání a maraton, to byl tak trochu, při těch vzdálenostech, oříšek.
Tehdy bylo příhodné období, kdy byl dokončen plavecký areál Delfín a tak pod vedením dcery, která v té době závodně plavala, jsem se učil techniku plavání. Nakonec jsem se přihlásil na závod v Otrokovicích a zdárně ho po 12 hodinách absolvoval. Další má vytčená meta byla zdolána! A pak už to byl jenom krůček k přihlášení a absolvování několika pražských maratonů a půlmaratonů, které jsem pokaždé zdárně dokončil.
Lyže, kolo, běh. Tři druhy sportů, každý ale má své specifické vybavení. Jak jsi se v tomto směru orientoval? Byly to metody „pokus–omyl“ anebo už jsi měl dopředu rady, do čeho se obléknout, na co nasednout?
Ono je to jako u všeho, vždy to byl u mne postupný vývoj. V prvních začátcích to bylo jen to nejzákladnější vybavení. Postupně člověk získává informace a učí se od zkušenějších. Jednak o materiálovém vybavení, pak dále o způsobu stravování, doplňování energie v průběhu závodů atd
Absolvování toho všeho, co jsi popsal a o čem by se dalo napsat spoustu dalších stránek, určitě stojí nemalý finanční obnos. Máš i nějakého sponzora, nebo vše zvládáš z vlastních úspor a výdělků?
Vždy jsem se snažil skloubit tyto aktivity společně s rodinou. Takže jsem vyhledával většinou závody, které jsem mohl skloubit i s částečnou rodinnou dovolenou.
Tak jsme spolu jezdili po Alpách a trávili i spoustu času poznáváním těchto horských velikánů.
Co se týče finanční stránky, tak tyto aktivity jsou jako každý jiný koníček. Náklady spojené s nimi spojené jsou výhradně ve vlastní režii.
Jak jde skloubit takto celoročně náročné sportování s vedením úspěšné firmy?
Těžko, ale když se chce, jde všechno.
A ještě, když jsi obklopen schopnými a pracovitými lidmi, tak se to opravdu dá.
Podporu rodiny už jsi vzpomínal, ale prosím, trošku o tom více. Jezdí s Tebou po celý rok na závody, anebo jen na vybrané akce?
Jak už jsem vzpomínal, vždy se snažím skloubit tyto aktivity společně s rodinou. Byla ale taky spousta akcí, které jsem absolvoval sám nebo jen s Marcelou. Sice ty zimní závody nejsou, díky kolikrát nevyzpytatelnému počasí, pro diváky zrovna extra zážitek, ale přesto to stoji za to.
Poslední velkou akcí byly závody v Číně. My už jsme se spolu tak trošku o tom bavili. Můžeš ale ostatním popsat cestu tam, přírodu, lidi, specifika jak kulturní tak společenské a sportovní? Přece jenom, pro nás je to „jiný svět“.
Tato zámořská cesta byla plánována již delší dobu po dobrých ohlasech účastníků, kteří se jí již dříve zúčastnili. Je to jeden ze seriálů Worldloppet závodů.
Jedna z podmínek získání titulu Worldloppet Master je absolvovat jeden závod v zámoří. Proto jsem se na tento, pro nás exotický, závod přihlásil.
Získání víza do této destinace bylo hodně byrokraticky zatížené. Pro nás skoro až nepředstavitelné. Ale nakonec se to podařilo.
Po přeletu naší 15 členné výpravy jsme se přes Šanghaj přemístili do sibiřské části Číny. Ve města Changchungujsme se pak ubytovali. Zde se také pořádal náš závod. Po vzoru švédského Vasova běhu, pod názvem Vasaloppetchina.
Organizačně se pořadatelé snaží přiblížit světovým běžeckým závodům, ale tento druh sportu je pro ně tak trochu neznámou a i když se moc snažili, pořád je tam vidět nedostatky.
Zajímavostí bylo, že v prostorách startu a cíle byly stavby snad 20 metrů vysoké, celé ze sněhových kvádrů. To se jim hodně povedlo. Sochy a čínské výjevy skoro až impozantní.
Co se týče závodu samotného, to byla taková spíše komorní akce, kde vedle snad celé čínské reprezentace, se mísilo několik stovek běžkařů z celého světa.
Závod na 50 km se běžel v národním parku, kde byl přístup jen pro akreditované. Příroda v této části byla zajímavá. Počasí k nám bylo také přívětivé. Předpokládalo se, že v této sibiřské části, se teplota bude pohybovat okolo -30 stupňů. To se naštěstí nepotvrdilo. Ale i tak jsme si pravé sibiřské podnebí zakusili.
Další dny po absolvování závodů jsme se přemísťovali rychlovlakem do Pekingu. Přejezd čínským rychlovlakem byl taky dobrým zážitkem, co se týče organizování a věhlasné rychlosti těchto vlaků.
V Pekingu kde je skoro 22 milionů obyvatel, jsme se přemísťovali velmi rozšířenou dobře organizovanou a velmi striktně zabezpečenou podzemní dopravou. Při každém vstupu byl každý cestující podroben bezpečnostní rentgenové kontrole včetně zavazadel a na každém kroku monitorován.
Díky velmi pečlivému naplánování naší výpravy se nám povedlo navštívit spousta turisticky zajímavých míst Pekingu. Ať to byly paláce dynastie Ming, včetně Zakázaného města, Letního paláce a obrovského Náměstí nebeského klidu, areál Olympijského města. Nechyběla ani prohlídka Čínské zdi, která je cca 100 km od Pekingu. Při dobré viditelnosti jsme jej pak i mohli z té vzdálenosti vidět. Ani návštěva ZOO s pandami nemohla scházet.
No prostě za tu krátkou dobu, co jsme tuto zemi navštívili, bylo tolik dojmů a odlišností od Evropy že je všechny vstřebat bylo dost náročné, ale přesto zajímavé.
Opravdu klobouk dolů před tím, co jsi dokázal. Děkuji za Tvůj čas, který jsi přípravě tohoto našeho povídání věnoval. Přeji Ti hodně zdraví a ještě spoustu zdárně najetých a naběhaných kilometrů.
A na závěr slibovaný (neoficiální a neúplný) seznam Liborových účastí na různých akcích:
Cyklistika
Radmarathon r . 2001, 2002
Amade Radmarathon - SALZKRISTAL - r. 2002(obsahuje tři závody: Radstadt, Hallein, Mittrsill)
Dreilandre giro r. 2004, 2005 (Nauders)
Samsonman - r. 2003 (St. Michael)
Marcialonga r. 2016 (Val di Fieme)
Oetztaler Radmarathon r. 2006, 2007, 2007 (Solden)
Kellys mamuttour r. 2006, 2007, 2008 (Přerov)
Král Šumavy (Klatovy)
Rampušák KELLYS r. 2006 (Štíty)
Javorinská časovka r. 2016
Ski laufy
Jizerská 50 r. 2013, 2017, 2018, 2019 (Bedřichov)
Vasallopett r. 2019 (Švédsko)
Marcialonga r. 2017 (Itálie)
Orlický maraton r. 2018 (Deštné v Orlických horách)
Tartu r. 2019 (Estonsko)
Finlandia r. 2019 (Finsko)
Ski Valachy r. 2013 (Velké Karlovice)
Ski Nové Město r. 2019
Raistadloppet Norsko r. 2019 (Laponsko)
YLLAS - LEVI Finsko r. 2019
Běžecké závody
Maraton Praha r. 2012, 2013, 2014
Půlmaraton Praha r. 2014
Železný muž - Moraviaman - Otrokovice r. 2008
-josr-