Z FOTBALISTY HASIČEM

V dnešním rozhovoru navazuji na článek o soutěži mladých hasičů v Šumicích, kde jsem potkal svého bývalého fotbalového svěřence Káju Řeháka.
Chvilku nám to (spíše mně, jak jemu) sice trvalo, než vzniklo toto povídání, no ale přece jen vzniklo.

 

Jak jsi se Ty, bývalý fotbalista, dostal k vedení mladých hasičů? 

Dostal jsem se k tomu asi tak, jako slepý k houslím. V Nezdenicích, kde teď bydlím, hledali někoho mladého a ochotného, kdo by byl ochotný těm dětem věnovat svůj čas, protože jejich současný trenér je právě s časem na štíru.

Ty děti jsou ještě dost malé, takže práce s nimi zabere fakt dost času a občas je to s nimi i dost těžké. Ale jsou super. Baví mne to s nimi.

Jak často trénujete a co závody?

Funguje to asi tak, že si 1-2 týdně dáme trénink a to asi 2-3h, záleží na tom, co s nimi potřebuju natrénovat a taky dost i na tom jaký mají den. Největším základem je samozřejmě hasičský útok takže ten nacvičujeme ze všeho nejvíc. Je taky pro děti nejsložitější disciplínou.

Pak jsou tam ještě různé druhy štafet. Na závodech se běhá nejvíc jen ta základní, takže tu běháme taky dost.

Je potřeba se alespoň dvě hodiny věnovat i různým hrám, aby děti byla neustále zaměstnané a daly se z nich dostat tréninkové výkony. Ony se ale snaží opravdu hodně.

Pořádáme pro ně i různé věci mimo „hasič“, na kterých se pak podílí většinou celý sbor.

No a my dospělí pak, jako vedoucí, jezdíme na různá školení a taky pomáhat na jiné závody jako pomocní rozhodčí, když tam naše děti zrovna nejedou.

Na samotných závodech jsou občas nějaké problémy, jako třeba že vymění startovací pistoli za silnější a děti pak startují se zacpanýma ušima, protože se bojí.

Určitě nejsme nejlepší, ale snažíme se z toho dostat co nejvíc, hlavně když to baví děti. 

Prázdniny jsou v plném proudu. Odpočívají i ti Tvoji prckové?

O prázdninách máme zatím volno jen před nočními závody, plánovanými na začátek září, si zatrénujeme.

Společné letní soustředění zatím nemáme, protože děti jsou ještě dost malé.

Co nováčci, hlásí se další „posily“?

Nikdo nám zatím nepřibyl, ale třeba se po prázdninách někdo najde.

Další sezónu určitě vidím líp než tuhle. Děti se toho během ní dost naučily, takže pokud to využijí, a já doufán že si máknou, tak by se konečně mohly dočkat nějakého toho úspěchu.

Díky za rozhovor a hodně zdaru!

-josr-

POVODEŇ 1959

Právě v tyto dny uplynulo šedesát let od nemilé události, která postihla naše obce v roce 1959 (stejnou přírodní katastrofu zažili naši předkové i v roce 1919, v noci z 8. na 9. 7.)

Toto se o velké vodě píše v knize "Újezdec u Luhačovic, dějiny farnosti a obce" pánů Lekeše a Jančáře:

"...V sobotu v noci 15. srpna přišla velká bouřka s lijákem a v neděli 16. srpna ve 4 hodiny ráno se valila velká voda od Bojkovic. Pan Josef Řezníček (č. 2, vedle řeky) se probudil hukotem velké vody a zjistil velké nebezpečí. Ihned vyburcoval spoluobčany i předsedu JZD Kubíka a rozhlasem volali občany o pomoc, protože voda se už valila do dolního mlýna u Beráků, kde byl ustájen družstevní dobytek. Všichni občané pomáhali vyvádět dobytek z ohroženého objektu do bezpečí. Také kapelník František Škubal a jan Kubík přišli na pomoc, ale dobytek už byl vyveden. Vraceli se ze mlýna, když tu náhle přišla velká  a prudká vlna vody a ta jim zamezila průchod po mostě. S velikou námahou se dostali ke sloupu elektrického vedení, kterého se zachytili  a zůstali za mostem po pás ve vodě. Rostislav Čech mladší ihned nastartoval pásový traktor ve vesnici, přijel až k ohroženým a převezl je přes most do bezpečí...."

V Těšově se voda přelila přes všechny mosty. Lidé pracující  v kravíně místního JZD se jen stěží a oklikou přes splav dostali do vesnice.
Silniční doprava musela být v dopoledních hodinách přerušena, neboť hladina vody v Olšavě dosáhla nejvyšší hodnoty za posledních čtyřicet let.

-josr-