Letošní červencový slunečný podvečer někde v kempu na břehu řeky Ohře.
Parta tatínků je s dětmi na týdenním vodáckém výletě.
Všichni se dobře znají, všichni se dobře baví. Děti, holky a kluci ve věku 7 – 16 let, se umí ve volnu po pádlování samostatně zabavit. Jelikož jsou to všichni sportovci, nápad na fotbalový turnaj nebyl pro nikoho překvapením. Samozřejmě, že tatínkové se museli přidat. A samozřejmě každý tým musel mít svůj název. A tady se dostáváme k nadpisu článku. Náš „prostřední“ vnuk Patrik, co by kapitán jednoho z mančaftů, s úplnou samozřejmostí oznámil, že se budou jmenovat TJ SOKOL Újezdec – Těšov. O překvapivých výrazech ostatních zúčastněných asi ani není nutno psát. Zvlášť když mnozí ani nevěděli, kde vlastně ten „Újezdec-Těšov“ leží. Patrik si ale stál za svým návrhem.
Tím se stalo, že „naši“ nastupovali proti týmům zvučných jmen. Bohužel ale výsledky těchto duelů doposud světové agentury nestačily zpracovat J
Já jsem ale měl, při vyprávění o této akci, tak nějak zvláštně hezký pocit. Docela jsem byl (a jsem) pyšný na to, jak se vnuk, už několik let s rodiči žijící ve Švýcarsku, nestydí znát k místu kde má rodinu, k vesnici odkud pochází jeho maminka, ke klubu za který dříve hrál jeho taťka a taky praděda, strýc…… a taky já.
Takový malý střípek radosti v té současné divné době.
- josr-