..to je název blogu dcery Hanky.
Já si jej vypůjčil pro začátek článku. Letos jsme Štědrý den a několik dnů před ním strávili u ní ve Švýcarsku a stálo to opravdu za to. Ty zážitky, které v článcích popisuje, byly opravdu báječné. Jako správní prarodiče jsme měli radost ze společného setkání, ze sportovních výsledků našich vnuků, z radosti prcků nad vánočním stromečkem, ale taky jsme si užili různých trhů a vyzdobených měst.
https://www.ourswissexperience.com/2020/01/09/museum-omega-hodinky-biel-bienne-navsteva/
Ne, nebudu tady popisovat všechny ty hezké rodinné chvíle. Ani všechna ta setkání s příbuznými a kamarády, která byla před, během Svátků i po nich. Bylo toho hodně a bylo to krásné.
Ze všech těch dnů nabitých dojmy a zážitky mi v paměti do popředí vystupují tři momenty.
První je ze dne před Štědrým večerem. To jsem se zeptal mladšího z vnuků „švýcarských“, Patrika, co by si přál pod stromeček. „Aby jsme byli všichni spolu“, zněla jeho okamžitá odpověď.
Slova sedmiletého kluka mi vrazila slzy do očí.
A splnilo se mu to. Nejen u stromečku, ale i pak na Boží narození, kdy nám Lenča, naše druhá dcera, s manželem i dětmi přichystali uvítání přímo u nás doma, sotva jsme všichni dorazili ze Švýcarska k baráku .
Když jsem pětadvacátého prosince, po třetí ráno, skládal kufry do auta, všimnul jsem si lístku nalepeného na skle u řidiče. V první moment mi hlavou prolétlo, že je to „pozdrav“ od místní policie. Ale kdeže! Na autě byla přilepena kartička od paní Theresse s přáním klidné cesty a všeho nejlepšího do roku 2020.
Jen pro vysvětlenou. Ona Hance a její rodině při jejich začátcích ve Švýcarsku ohromně pomohla radami a pokaždé když jedou na delší cestu, ať už na dovolenou či k nám na Moravu, jim na auto přivěsí přáníčko anebo malý dárek.
Nás zná víceméně „z rychlíku“, ale i přes to přáníčko a dáreček viseli i na našem autě.
Překvapivé a milé.
A třetí „bomba“? Vystoupení CM Ohnica a pěveckého sboru Čerešňa u nás v kostele. Zážitek, na který se dlouho nezapomene. Sice jsme seděli vzadu na židlích, vše víc slyšeli, než viděli, ale na úžasném zážitku to ničemu neubralo.
No co, pak jsem si vše mohl (několikrát) pustit na „jůtůbu“ českého rozhlasu Brno.
K tomu ještě hezký pocit z toho jak pan moderátor vždy zdůrazňoval, že koncert se vysílá živě z kostela Svatého Jana Křtitele v Újezdci u Luhačovic. Ne z Uherského Brodu – Újezdce.
Teď alespoň každý bude vědět, kde Újezdec leží a že tady máme lidičky, na které můžeme být náležitě pyšní.
A proč článek vychází až nyní? Po těch všech hezkých svátečních a dovolenkových dnech se mi zachtělo "fungovat" až po Třech králích :-)
-josr-