Možná jste zaregistrovali, v prázdninových vysíláních Českého
rozhlasu, propagaci turistické akce „Stezka kolem Česka“. Určitě nejsem sám,
kdo alespoň pár kilometrů po stezkách kolem republiky ušel.
Co se ale povedlo uskutečnit Tomáši Jančářovi a jeho bratranci je hodno
velkého obdivu.
Tito dva mladíci totiž pěšky došli ve dnech 16.7 - 23.7. z Uh. Brodu až do
Prahy.
Tome, jak a kdy
vlastně tento nápad vzniknul?
Na rodinné akci, na kterou i přijel strýc žijící ve středních Čechách.
Navrhl, že se máme přes léto stavit a bratranec se toho hned chytl a taky
nadhodil: “My přijdeme pěšky”
Ten bratranec se
jmenuje jak?
Taky Tomáš.
Fajn, tak snad se teď
víc rozpovídáš. Kolik kilometrů jste denně ušli? Jak fungovalo stravování
a ubytování?
Denní cíl byl ujít 30 - 40 kilometrů. V průměru to vycházelo na 33 denně.
Náš nejlepší výkon byl dva dny před koncem cesty, kdy jsme jich ušli 41,5.
S jídlem to bylo složitější. Ráno snídaně v “Jednotě“ nebo místních
vesnických obchodech. Oběd byl vždy v pozdějších hodinách, protože ne vždy se
podařilo dojít někam, kde by byla nějaká hospoda nebo restaurace. Spát se šlo
bez večeře.
Za celou cestu jsme měli 2x pronajatý penzion, protože jsme šli v době
šílených veder a člověk sem tam potřebuje pořádnou sprchu. Jinak spaní bylo pod
širákem všude, kde se dalo. Většinou u nějaké vody nebo na pastvině u lesa.
To je docela „síla“,
takovou štreku skoro ve finále. To bylo z jakých důvodů? Vyhecování se
navzájem, nebo počasím?
Hlavní důvod byl ten, že nám ke strýcovi zbývalo 70 kilometru, tak že jsme
to chtěli stáhnout do dvou dnů. Ale zároveň si i zkusit kolik toho ještě zvládneme.
Psali jste si i
cestovní deník nebo na některou ze sociálních sítí zasílali pravidelné
informace?
Celou cestu jsem zaznamenával na soc. sítě (Instagram, Facebook). Dával
jsem tam zajímavé momenty a místa, která nás potkala a večer vždy denní
statistiku s počtem překonaných km.
Stačily jedny pořádné
boty, anebo bylo prošoupáno víc podrážek?
Boty stačily jedny, a jak se ukázalo na konci, tak boty z Decathlonu za pár
stovek nebo sportovní obuv za několik tisíc dělají stejné puchýře :)
A bylo jich moc? Jak
jste byli připravení na případná zranění nebo zdravotní potíže? Fungovala i
„Slovácká medecína“?
Puchýřů bylo na každé noze do patnácti kousků, ale postupně si na to člověk
zvykl.
Povinná výbava byla náplast na puchýře, mastička na opruzeniny a alpa.
Slovácká medecína nebyla, byla by to zbytečná zátěž a v těch vedrech by to
asi nedělalo dobrotu 
.
Cestou jste určitě museli
potkávat i lidi, kteří se ptali, odkud a kam jdete. Jaké byly jejich reakce.
Ve většině případu byla reakce stejná. Že jsem šílenci. Ale bylo i hodně
lidí, kteří naše počínání ocenili a fandili nám.
Osobně a upřímně. Jaký
máš z tohoto výkonu pocit?
On totiž zaslouží
velkého uznání. Plánujete nějakou další podobnou akci?
Osobě z toho mám super pocit, zkusil jsem si něco neobvyklého a zároveň to
byl určitým způsobem výstup z mé komfortní zóny. Určitě to byla dobrá zkušenost
a určitě bych to zopakoval.
Další cíl by bylo dojít z domu až na Sněžku, bohužel tyto cesty jsou časově
nákladné a nejde to dělat co půl roku.
