Na hasičské soutěži jsem byl naposledy jako
dorostenec. Ještě v době, kdy Sdružení fungovalo i u nás v Újezdci.
Ještě v minulém století.
V sobotu 18. 5. jsem, jako správný dědeček, doprovodil svého vnuka Lukáška na
závody mládeže v Šumicích. No a co jsem tam viděl a zažil, to mne velmi
mile, krásně, překvapilo.
Luky je jedním z nejmladších členů hasičského
sboru v Šumicích a v ten den měl absolvovat další ze svých závodů. I
když jeho družstvo startovalo „mimo pořadí“, rozhodně nebyli prckové pro
zasmání. Naopak, kdyby se jejich časy započítávaly, skončili by v útoku
třetí, ve štafetě asi šestí.
Ale o tom ani tak psát nechci. Zaujala mne totiž ta,
až neuvěřitelná, snaha všech těch malých hasiček a hasičů dokázat všem, jak
zvládají svoje úkoly. „Zažranost“ do toho, co dělali. Ti prckové svým nadšením
a nasazením absolutně pobláznili všechny nás, kteří jsme je přišli povzbudit.
Družstva byla většinou smíšena, ale každé makalo jako malá mašinka.
Dlouho jsem trénoval mladé fotbalisty a vím, jak děti
všechno dokážou prožívat, oslavovat vítězství i plakat nad nezdary. Ale taky jsem s nimi zažil, že když se něco nedařilo,
byla spousta výmluv na ty kolem.
Mladí hasiči ale toto v sobě neměli. Když byla
špatně zapojená hadice a voda stříkala z rozdělovače, nikdo se nedíval
kolem, kdo by mohl pomoci. Prostě se bylo třeba vrátit, rychle vše dát do
pořádku, zapojit, srovnat hadici a už jen pak čekat, až ten poslední s proudnicí
trefí terč. V ten moment bylo pro každé družstvo hlavním to, aby byl útok
dokončen, bez ohledu na čas. Oni přece „hasili požár“.
A ten se neptá,
kdo, kde, co pokazil. Ten musí být uhašen.
Nad celou akcí měl určitě patronát i ten Pán nahoře.
Počasí bylo nádherné, nálada všech výborná a i to pivo stálo za to :-).
Samozřejmě velká čest i pořadatelům, jak celou akci bravurně zajistili.
Prostě jedno krásně prožité odpoledne s hezkými
zážitky. Ale i se vzpomínkami „jaké to bylo za nás“.
My měli uniformy (modré kalhoty s laclem), modré
košile, barety, běhali jsme většinou po škvárových hřištích. Dnešní omladina má
nádherně barevné dresy (mnozí i s reklamami), odlehčené přílby (ti
nejmenší i cyklistické). No radost pohledět.
A mne napadlo: Nedalo by se postavit družstvo i
z našich dětí v Těšově či Újezdci? No, možná ano. Ale kdo by se měl
z dospělých k tomu, aby jim věnoval čas? Našel by se někdo, jako ten,
kdo mne během soutěže pozdravil : „Ahoj strýcu!“ . Někdo třeba tak mladý jako
osmnáctiletý Kája Řehák, který vede mladé borce v Nezdenicích? (o něm
příště).
Kéž by!
-josr-