Před pár týdny začal nový rok. Nedalo mi to a po čase jsem zase nahlédnul do dokumentů, které mi zanechali „strýček kostelníkovi“, pan Tomáš Lekeš. Člověk, který bádání o historii naší vesnice věnoval značnou část svého života.
Na letošek připadá několik „kulatých“ výročí. V časové posloupnosti je na předním místě zajímavým rok 1371. K němu se totiž datuje první oficiální zmínka o obci. Tehdy zvané Újezd.
Osídlení v našich končinách bylo již v mladší době kamenné, z roku 1355 je v Zemských deskách olomouckých Újezd zmíněn. Není ale potvrzeno, že se jedná o ten náš. *
A tak Zápis v Zemských deskách z roku 1371 znějící: „Stach ze Šarova Byenne své manželce ve vsi Újezdě a tam, kde má /statky/ 60 kop grošů z důvodu práva věnného značí a to k rukám Zbyňka, bratra dotyčné paní, jest /splatiti/ *
*zdroj: Tomáš Lekeš, Radovan Jančář – Újezdec u Luhačovic, Dějiny farnosti a obce
No a kdo to byli Šárovcové ze Šarova se dalo zjistit v české Wikipedii:
Šárovec ze Šárova, příjmení staromoravské
rodiny vladycké, jejíž erb byl červený krov na stříbrném štítě a též za klenot
s ramenem stříbrným držícím dobytý meč. Původ rodu je ves Šarov (Šarovy), vzdálená
asi 10 km od města Napajedel. V letech 1349 - 60 žil Jan, drže
s Onšem též Hradčovice a s manželkou Klarou z Opatovice
Trutmanice. Stach r. 1371 a 1373 držel Újezd. Bratři Oneš, Vojtěch a Vlk
prodali r. 1373 čtyři vesnice. Vlk († 1381) seděl na Těšnově, Vojtěch držel
Otmanovu Lhotu. Synové jednoho z nich byli bratři Oneš a Čeněk,
z nichž onen ujal se (1405) Hradčovice a tento Šarov. Čeněk zpečetil r. 1415
stížný list a Oneš žil ještě r. 1437 († 1447). Oba byli přívrženci učení
Husova, pročež jim Šarov mocně zabrán. (Viz. Praskovy Paměti Malenovic). Od
těch dob rodina rozdělila se na dvě pošlosti. Moravskou a Českou.
Česká pošlost.
Čeněk, jak se zdá, vystěhoval se do Čech straně tu podobojím. Jeho
snad synové byli Jan, Čeněk a Vaněk, kteří byli r.
1440 na sjezdu Čáslavském a r. 1450 v Jednotě poděbradské. Jan byl r. 1458 a
1459 ve službách polských a odpověděl r. 1460 králi Kazimírovi. Čeněk sloužil
r. 1456 nejv. mistru pruskému. Z rotmistrování vyzískali peníze, za které si
zakoupili statky v Čechách.
Větev Ledecká a Jeníkovická.
Daniel získal před r. 1482 statek Ledce u Opočna.
Synové jeho byli Petr a Jan. Tento zemřel před
rokem 1528 zůstaviv syny Václava, Čeňka a Zdeňka, kteří roku 1528
od strýce Petra dostali Ledce za díl, avšak r. 1538 týž statek prodán. Čeněk
žil ještě r. 1572. Petr obdržel při dělení (1528) Srub nad Ledci a Jeníkovice
(manželka Marjana z Talmfeldu). synové jeho byli Václav, Jan a Daniel.
Václav obdržel r. 1542 za díl Libníkovice a zemřel roku 1562 zanechav
syna Viléma († 1580) a dceru Veroniku (vdanou
Kapounovou). Jan dal 1547 Danielovi za díl Srub a sám vzal Jeníkovice. Žil
ještě r. 1575. Synové Janovi byli Jindřich (na Srubu, † 17.
dubna 1599) a Vilém Jakub (1587 - 1615), na Jeníkovicích. Po
Jindřichovi zůstali synové Mikuláš Rolenc a Jan
Václav, z nichž Mikuláš měl Jeníkovice a Jan Srub. Po smrti Mikulášově Jan
koupil v roce 1606 díl jeho Jeníkovický , stal se pak po roce 1618 radou u
soudu nejvyššího purkrabství a prodal Jeníkovice okolo roku 1620. Zemřel před
rokem 1626 (manželka Žofie z Ryzenska). Syn jeho Rudolf Sigmund zemřel
bezpochyby před otcem, poněvadž r. 1628 již nikoho z české větve Šárovců nebylo
--
Rytířský rod Šárovců ze Šárova nosil v modrém štítu zlatou krokev,
nikoliv však v jednoduché formě tzv. heroldského znamení, nýbrž jako trámy ve
štítu domu. Na vrcholu byla zpravidla malá korouhvička. Totéž znamení bylo, jak
dokládá Paprocký z Hlohol, rovněž klenotem, ale někdy se objevoval i jiný
klenot, a to ruka držící meč.
-josr-