Určitě většina z Vás zaregistrovala, že ve čtvrtek 19. 11. proběhl v uherskobrodském
Domu kultury koncert s názvem "Varhany a jazzové piano".
Na piano hrál náš rodák Tomáš Lekeš. Nejen on, ale i jeho dědeček (z jeho sbírek jsou
v Galerii fotky starého Újezdce), ale i otec jsou známi svou aktivitou spojenou s historií,
kulturní činností a duchovním životem v naší obci.
1. Při tom, co jen tak letmo vím o Tvé hudební minulosti,
je dost překvapení, že při koncertu, který byl 19. listopadu
je u Tvého jména psáno - jazzové piano. Spíš bych očekával ty varhany.
Jako varhaník funguji v rámci farnosti, v zaměstnání se ale věnuji klavíru
a elektronickým klávesám, a inklinuji tak trochu k jazzové hudbě,
proto jazzové piano.
Na varhany ale nedám dopustit, a je pravda, že po tomto koncertě mám
v plánu věnovat se více právě varhanám a varhanním skladbám.
2. Nabízí se tak hned i další otázka - kolik hudebních
nástrojů ovládáš, a který je Ti nejbližší?
Ovládám je silné slovo, ale kromě klávesových nástrojů si rád zahraji
na baskytaru, kontrabas, kytaru nebo bicí.
Kdysi dávno jsem hrál i na klarinet.
Nejbližší - těžko posoudit, ale vždycky říkám, že pokud bych nehrál na klavír,
šel bych asi studovat kontrabas.
3. ...Málo strun a „brum, brum, brum?
Já jsem zatížený na hluboké tóny a nástroje s rozsahem ve spodních polohách, navíc je kontrabas využitelný téměř ve všech hudebních stylech a kapelách.
4. A dál - kolik koncertů a jakého žánru máš už za sebou?
Kromě pravidelných učitelských koncertů naší školy, kde hraji na klavír
nebo na baskytaru, mám za sebou třeba koncert k výročí založení uherskohradišťského bigbandu, kde jsem zastupoval v tu dobu nemocného klavíristu. Určitě nesmím zapomenout ani na dva koncerty k poctě sv. Cecílie, které proběhly v újezdském kostele.
Pak už jsou to spíš různá vystoupení, kterých si ale cením - doprovázel jsem vynikající houslistku B. Valečkovou, hrávám s kolegou „jazzík" na vernisážích v Galerii Panský dům, doprovázel jsem taneční vystoupení M. Joskové
a J. Mottla, atd.
Žánrově je to tedy vážná hudba, jazz nebo soudobé skladby skladatelky
a kolegyně M. Trtkové.
5. Ukončit dráhu kantora na základní škole a přejít učit na uměleckou školu bylo vždy Tvým přáním, nebo vše vyplynulo z nějakých okolností?
Ukončit a přejít byly v mém případě dvě naprosto nesouvisející věci - povolání kantora na ZŠ jsem ukončil i bez vize dalšího zaměstnání. To, že bylo volné místo
korepetitora na ZUŠ, byla vcelku souhra náhod, ale tak perfektní,
že bych spíš řekl „řízení Boží".
6. Učitelům na „Zušce" se říká korepetitor? Promiň, přes hudbu jsem byl vždy absolutní laik...
Ne, korepetitor je hudebník (zpravidla klavírista), jehož hlavní úlohou
je doprovázet ve hře hráče na jiné hudební nástroje, tedy převážně smyčcové a dechové, nebo zpěváky.
V ZUŠ se doprovází i výuka tanečního oboru. V současné době se ale už korepetici moc nevěnuji.
7. Co Tvoje vlastní tvorba?
Z pohledu vlastních invencí se zabývám spíš tvorbou v reálném čase - tedy improvizací. Občas ale dělám různé úpravy a aranže (např. pro školní orchestr nebo třeba před 2 lety pro divadelní představení Tonka Šibenice z repertoáru Divadla Brod). Naposledy jsem dělal znělky pro městský rozhlas.
8. Tvůj dědeček je známý jako sběratel fotografií a dokumentů o naší obci, taťka jako bývalý výborný ochotnický herec a taky vynikající zpěvák a tanečník.
Myslíš, že i v této uspěchané době je naděje, že se najdou další takoví šikovní lidé, kteří by v udržování tradic a kultury pokračovali?
Já jsem vcelku pesimista, co se týče současnosti a budoucnosti, naproti tomu ale myslím, že tradice se udržet podaří, otázka je, v jakém rozsahu, a aby to byly
tradice dobré v pravém slova smyslu.
10. Velikonoční obchůzky,"hrkání", stavění máje, koledování...myslím, že v tomto se shodneme.
Jen jestli se ale budou ti mladí k tomu všemu mít?
Tak k tomuto určitě, ale já spíš preferuji tradice tzv. o úroveň výš, takové, co stojí nějaký ten čas, energii a přípravu a kde je jasný smysl.
-josr-