PIETA ZA KAMARÁDA

Mnozí o něm víte z facebooku, někteří jste si ho všimli při procházkách. Na mysli mám malý dřevěný kříž u cyklostezky do Šumic, který připomíná tragickou událost z letošního 20. května. V ten den, na místě kde stojí, vyhasl život pana Pavla Bartoše.

Fajn chlapa, manžela, otce, dědečka. Taky kronikáře a dlouholetého aktivního člena těšovského Sboru dobrovolných hasičů.

Jeho kamarádi z místního „Cyklokroužku“ na něj ale nezapomněli. Z iniciativy jejich vedoucího, Jendy Kapusty, před časem vzešel nápad na vytvoření malého pietního místa. A jelikož tito chlapi nikdy nemají daleko od slov k činům, brzy se vše zrealizovalo. 

Autorem kříže, usazeného 17. listopadu, je Zdeněk Řezníček. Dalšími, kdo nápad podpořili a místo vzpomínky upravili, byli Ondřej Horenský, Radek Červenka, Mirek Kelíšek, Radek Kudela, Petr Haluza a Stanislav Hrbáček.

Díky nim zůstane všem připomenuta památka a vzpomínka na Pavla.

-josr-

ADVENTNÍ PŘÁNÍ 2022

MALÍ BADATELÉ

Před časem mne napadla myšlenka přizvat školní děti do poznávání historie Újezdce a Těšova.

 Velkou podporu jsem v tomto našel u ředitelky místní školy, paní Mgr. Soni Čechové a její zástupkyně Mgr. Jany Antošové.

 Při společné schůzce jsme se domluvili, že se do akce pokusíme zapojit alespoň jednu ze tříd a podle elánu dětí by se vše pak ještě víc rozvinulo. A právě ze třeťáků Mgr. Antošové se vyklubali velmi zapálení badatelé. 

 Úvodní dva úkoly pro ně byly:

 1) Zmapovat historii kapliček v Újezdci a Těšově

 2) Zjistit, po kom jsou pojmenovány čtyři ulice Nového Újezdce - Hauerlandova, Skácelova, Tylčerova, Tkadlecova 

 V pondělí 31. října jsme se pak společně sešli v požární zbrojnici v Těšově, kde zároveň i probíhala druhá část návštěvy školních tříd u místních dobrovolných hasičů. Přiznávám, byl jsem velice mile překvapený tím, s jakou vervou se děti pustily do zadaných úkolů. Paní učitelka třídu rozdělila do tří skupinek, ty pak sháněly dostupné informace. Dokonce vytvořily i hezké koláže ke svým odpovědím.

 A také otázky přímo na mne. Po pravdě, dvakrát jsem neznal správnou odpověď: Kde je v Těšově dům č. 1 a v kterém roce byl Těšov budován (použití "taháku" z mých historických dokumentů děti neuznaly:-) )

 To setkání bylo upřímné a krásné. Malým historikům jsme na jeho konci zadali další tři úkoly. A oni sami si přidali další: zapojit do pátrání i své ostatní spolužáky a kamarády. 

 Toto jsou nová témata:

 1) Kterému domu v Újezdci se říká "čtyřicítka". Co v něm, a na jeho místě, za všechna předchozí léta bylo? 

 2) Ve kterém roce byla postavena požární zbrojnice v Těšově? 

 3) Kde dříve v Újezdci stávala tzv. Myslivna, u které farníci vítali v roce 1934 pana faráře Skácela? 

 FOTO

 -josr-

MALÉ FOTBALOVÉ VÝROČÍ

Včera, v úterý 11. října, tomu bylo osmdesát let, co se na hřišti "Na Pile" odehrálo fotbalové utkání mezi týmy Újezdce a Těšova. Kopaná v obou obcích existovala už od roku 1930, ale regulérní hřiště nebylo ani v jedné z nich. Po letech jednání, snažení, plánování, letech kdy se hrávalo na různých místních pláccích a na hřištích soupeřů, se všichni nadšenci dočkali. Rok 1942 byl sice rokem válečným, ale kopaná byla jediným sportem, který v těch krušných dobách německá vláda povolila. Vlastně i díky tomu byl společný oddíl znovu rozdělen do dvou samostatných (Tomáš Lekeš st., Radovan Jančář: Újezdec u Luhačovic dějiny farnosti a obce, str. 186 - 187).

Osm desetiletí od této památné události máme u nás dvě krásná travnatá hřiště, kvalitní zázemí pro hráče i diváky, plno mladých zájemců o tento nádherný sport.

Tento krátký článek je takovým malým poděkováním a vzpomínkou nadšencům, kteří kopanou do našich obcí přinesli. Václavu Šůstkovi, Janu a Rudolfu Kremplovým, Františku Šustkovi, Josefu Hanákovi, Jaroslavu Šmídovi, Josefu Josefíkovi, Josefu Šmídovi, Františku Kovaříkovi a mnohým a mnohým dalším.

                                                            Momentka z utkání "Na Pile"

 -josr-

KUCHAŘI Z ÚJEZDCE A TĚŠOVA POMOHLI ZAVÉST NOVOU TRADICI V BISKUPICÍCH

Obec Biskupice pořádala v sobotu 8. října "Nultý ročník ochutnávky kotlíkových gulášů". V útulném místním areálku, od deváté hodiny ranní, vařilo sedm přihlášených týmů. A přesně polovina z nich byla z Újezdce a Těšova. "Kervič", "Bratři Řezníčci" (konečné 4. místo), "Pivaři" a s nimi "Metůdci" - Jenda Moštěk (Těšov) a Aleš Zedník (Biskupice). Kamarádi z OLD star Rozmarýnu. Právě této dvojici se povedlo soutěž vyhrát. Získat hlavní cenu od poroty. Ta to vůbec jednoduché neměla. Nejenom, že takto rozhodovali poprvé, ale všechny navařené guláše byly opravdu velmi chutné. Každý si mezi nimi mohl najít ten svůj. Tak jako na všech podobných akcích, i tady panovala veselá a příjemná nálada. A i zde se potvrdilo, že "Všady všecko dělají jedni a ti samí". Shodli jsme se na tom s místními zástupci obce, hasičů nebo sportovců. Jenže, kdyby to "Ti samí" nedělali, co by se pak kde dělo? Tak to prostě je.

P.S. Ten nádherný pes opravdu v kotlíku neskončil :-) -josr-

BRANNÝ DEN S HASIČI

Z Brodu pěšky do Prahy

Možná jste zaregistrovali, v prázdninových vysíláních Českého rozhlasu, propagaci turistické akce „Stezka kolem Česka“. Určitě nejsem sám, kdo alespoň pár kilometrů po stezkách kolem republiky ušel.

Co se ale povedlo uskutečnit Tomáši Jančářovi a jeho bratranci je hodno velkého obdivu.

Tito dva mladíci totiž pěšky došli ve dnech 16.7 - 23.7. z Uh. Brodu až do Prahy.

 

Tome, jak a kdy vlastně tento nápad vzniknul?

 

Na rodinné akci, na kterou i přijel strýc žijící ve středních Čechách. Navrhl, že se máme přes léto stavit a bratranec se toho hned chytl a taky nadhodil: “My přijdeme pěšky”

 

Ten bratranec se jmenuje jak?

 

Taky Tomáš.

 

Fajn, tak snad se teď víc rozpovídáš. Kolik kilometrů jste denně  ušli? Jak fungovalo stravování a ubytování?

 

Denní cíl byl ujít 30 - 40 kilometrů. V průměru to vycházelo na 33 denně. Náš nejlepší výkon byl dva dny před koncem cesty, kdy jsme jich ušli 41,5. 

S jídlem to bylo složitější. Ráno snídaně v “Jednotě“ nebo místních vesnických obchodech. Oběd byl vždy v pozdějších hodinách, protože ne vždy se podařilo dojít někam, kde by byla nějaká hospoda nebo restaurace. Spát se šlo bez večeře.

Za celou cestu jsme měli 2x pronajatý penzion, protože jsme šli v době šílených veder a člověk sem tam potřebuje pořádnou sprchu. Jinak spaní bylo pod širákem všude, kde se dalo. Většinou u nějaké vody nebo na pastvině u lesa.

 

To je docela „síla“, takovou štreku skoro ve finále. To bylo z jakých důvodů? Vyhecování se navzájem, nebo počasím?

 

Hlavní důvod byl ten, že nám ke strýcovi zbývalo 70 kilometru, tak že jsme to chtěli stáhnout do dvou dnů. Ale zároveň si i zkusit kolik toho ještě zvládneme.

 

Psali jste si i cestovní deník nebo na některou ze sociálních sítí zasílali pravidelné informace?

 

Celou cestu jsem zaznamenával na soc. sítě (Instagram, Facebook). Dával jsem tam zajímavé momenty a místa, která nás potkala a večer vždy denní statistiku s počtem překonaných km.

 

Stačily jedny pořádné boty, anebo bylo prošoupáno víc podrážek? 

 

Boty stačily jedny, a jak se ukázalo na konci, tak boty z Decathlonu za pár stovek nebo sportovní obuv za několik tisíc dělají stejné puchýře :)

 

A bylo jich moc? Jak jste byli připravení na případná zranění nebo zdravotní potíže? Fungovala i „Slovácká medecína“?

 

Puchýřů bylo na každé noze do patnácti kousků, ale postupně si na to člověk zvykl.

Povinná výbava byla náplast na puchýře, mastička na opruzeniny a alpa.

Slovácká medecína nebyla, byla by to zbytečná zátěž a v těch vedrech by to asi nedělalo dobrotu .

 

Cestou jste určitě museli potkávat i lidi, kteří se ptali, odkud a kam jdete. Jaké byly jejich reakce.

 

Ve většině případu byla reakce stejná. Že jsem šílenci. Ale bylo i hodně lidí, kteří naše počínání ocenili a fandili nám.

 

Osobně a upřímně. Jaký máš z tohoto výkonu pocit?

On totiž zaslouží velkého uznání. Plánujete nějakou další podobnou akci?

 

Osobě z toho mám super pocit, zkusil jsem si něco neobvyklého a zároveň to byl určitým způsobem výstup z mé komfortní zóny. Určitě to byla dobrá zkušenost a určitě bych to zopakoval.

Další cíl by bylo dojít z domu až na Sněžku, bohužel tyto cesty jsou časově nákladné a nejde to dělat co půl roku.

 

GULÁŠFEST 2022

PŘÍVESŇÁČEK 2022

Cesta kolem světa za pět dní Letošní Přívesňáček se stal Cestou kolem světa. Děti jako správní cestovatelé na začátku vyfasovaly plátěné klobouky v barvě svého družstva. První den jsme se vydali do Austrálie. Zjistili jsme, že je to pro nás nejméně probádaný kontinent. Úterní cestu nám trochu zhatilo počasí. Místo koupání v Nezdenicích jsme celý den strávili v bývalé školce. Zachvátila nás Zlatá horečka v Americe a módní přehlídka evropské Paříže. Odpoledne jsme balónem odletěli na Africký kontinent. Středa nám s počasím přála, koupání jsme se dočkali. Celé „moře“ jsme měli sami pro sebe. Od vody jsme se přesunuli na mysliveckou chatu, kde na nás čekali dravci ze Záchranné stanice Hluk. Dozvěděli jsme se různé zajímavosti o dravcích, zopakovali jsme si Evropské dravce a mohli jsme si je pohladit a vyfotit se s nimi. Čtvrtek patřil bleskové cestě kolem světa v ZOO Lešná. Cestovatelé během prohlídky luštili připravený kvíz. Nový výběh slonů a jaguáři, to je pastva pro všechny cestovatele. Na hrbech velbloudů jsme se přepravili do Asie. K večeři nás čekala čínská polévka a noční hra se proměnila v hlídání Velké Čínské Zdi. Pak hurá na základnu a spát. Páteční pokladová cesta vedla ke kapličce. Po cestě cestovatelé shrnuli své nové znalosti a fyzické zdatnosti. Poslední šifrovaná zpráva je dovedla k uložišti pokladu. Následoval oběd, úklid týdenního zázemí a odchod domů. Děkuji svým spolupracovnicím a Motorestu Štěpán za zázemí a péči během obědů. A příští rok zase na shledanou. Jarmila Kubáňová, hlavní organizátorka

-josr-

ZA ZÁBAVOU V PŘÍŠTÍM TÝDNU

U TÉ SAMÉ NÁDRŽE NEDĚLNÍHO RÁNA!!!

V době, kdy je kvůli nadměrnému horku a suchu, vyhlášen zákaz rozdělávání ohně na volných prostranstvích, mi takto opuštěné ohniště připadá jako dost nezodpovězené počínání. Většímu průšvihu zabránila všímavost ranní běžkyně, dvě zahradní konve a voda z retenční nádrže.

-josr-

ZAJÍMAVÁ NOVINKA U RETENČNÍ NÁDRŽE

Ze zpráv města Uherský Brod: V úterý 28. června byla oficiálně představena nová stezka, která vznikla u retenční nádrže na levém břehu Olšavy v Újezdci. Stezka je tvořena 20 dřevěnými sloupy - dubovými totemy, na každém z nich jsou 4 dřevořezby. Jejich autorem je řezbář Roman Mikuš ze Vsetína. Zobrazují květiny, ptáky, brouky a plazy typické pro oblast Uherskobrodska. Akce se zúčastnily děti ze 3. a 4. ročníku ZŠ a MŠ Uherský Brod – Újezdec, které si stezku prošly a splnily několik úkolů, za které byly sladce odměněny.

-josr-

PŘEDHODOVÉ ZPÍVÁNÍ

 

IX. POHÁDKOVÁ VES V ÚJEZDCI

 

POLIKLINIKA PŘIJÍMÁ NOVÉ PACIENTY

                  Poliklinika Můj lékař v Uherském Brodě přijímá nové pacienty do péče praktického lékaře.

DEN OBCE 2022

Ukliďme Česko, Těšov i Újezdec

 Ukliďme Česko je celorepubliková dobrovolnická úklidová akce, jejímž cílem je uklidit nepořádek po celé České republice. Naše škola se do této akce zapojuje už několik let. Letos v dubnu se úklidu ujala celá naše škola, tedy 103 dětí se svými učiteli a rodiči z rodičovského klubu eRKo. Naším cílem bylo uklidit v okolí naší obce - Újezdce a Těšova. Uklidili jsme všechny cyklostezky: Na Uherský Brod, na Šumice i na Polichno. Dále střed obce a okolí řeky Olšavy. Nasbírali jsme mnoho kilogramů odpadu. Větší kusy např. vyhozenou starou matraci jsme nafotili a zaznačili do mapy pro odvezení.

Děti uklízely ochotně a myslím, že nyní si velice rozmyslí, než vyhodí nějaký nepořádek jinam než do odpadkového koše. Teď už zbývá, aby si tento postoj osvojili i ostatní lidé a příště už nebude co uklízet.

Mgr. Soňa Čechová

ředitelka školy