SVĚTOVÝ BRONZ ZÁŘÍ V TĚŠOVĚ

Ti, kteří sledují sportovní dění pravidelně, si jistě nenechali v neděli po poledni ujít přímý televizní přenos ze Švýcarska. V St. Gallenu nastoupil reprezentační výběr žen České republiky proti domácím hráčkám v souboji o třetí místo na světě. Po nervydrásajícím boji se nakonec radují naše hráčky. Vítězství 3 : 2 znamená světový bronz a historicky první "velkou" medaili pro ženskou reprezentaci.                                                                                                                Mezi těmy, které se po závěrečném hvizdu radovaly byla i rodačka z Těšova, Hanka Koníčková. Dosáhla tak na svoji prozatím největší sportovní metu. A je moc fajn, že se o radost z úspěchu ráda s námi podělila
Hanko, za sebe a spoustu dalších příznivců blahopřeji k medaili a děkuji za nádherný sportovní zážitek!
Dovol, abych ti položil několik otázek, i když tuším, že oslavy stále ještě probíhají…

1. Za stavu 2:2 trefuje Tvá střela tyčku branky Švýcarek. Co Tě v ten moment napadlo?

Ano. V situaci 1 na 1 jsme koukala, že mě špatně blokuje. Proto jsem neváhala a zkusila jsem to umístit. Škoda, že se to odrazilo ven. Myslím si, že jsme stupňovali své tempo. Kdyby to tam padlo, mohli jsme odcházet do šaten s jednogólovým náskokem. Na druhou stranu, jsme věděli, že nemůžeme polevit, ba naopak musíme my dát toho góla, ne Švýcarky. Soustředili jsme se o to víc, že to bylo 2:2.

2. Závěrečný hvizd a po něm oslavy. To se asi ani popsat nedá. Je to tak?
Samozřejmě. Nejkrásnější pocit ve sportu. Když odpočítáváte poslední sekundy a vám se zdá, že jdou hrozně pomalu. Pak ta energie, která ve vás je. Neskutečné. Těžko se to popisuje. Já hned ječela a přitom sem brečela . Každý si z nás uvědomil, že ten bronz máme my, o to víc jsme si oslavy užívali. Já to pro tyhle okamžiky pořád ještě chci hrát, chci být nejlepší. Tyhle okamžiky jsou to, proč je u mě florbal tak důležitý a stále mě naplňuje.

3. Rodiče fandili doma, nebo i přímo v hale?
Byli doma v teple. Taťka něco prohazoval, že pojede, ale chápu, že třeba z pracovních důvodů si to nemohl dovolit. O to asi větší nervy museli mít doma u televize. S rodiči jsem si psala každý den e-maily. Já jim moc děkuji za podporu, protože kdybych neměla takové rodiče, tak nehraju za extraligový tým, nejsem v národním týmu a celkově nemám takový život jako mám teď.
Já jsem teď moc šťastná. Chtěla bych jim pořád dokazovat, že to má všechno smysl, že jsem odešla kvůli florbalu. Chci jim to pořád nějak vracet. Doufám, že tyhle úspěchy jim to z části alespoň vracejí.

4. Pokud se nepletu byla jsi nejmladší členkou výběru. Bylo to mezi spoluhráčkami znát?
Nejsem  právě už ta nejmladší . Měli jsem v týmu mladší Elišku Krupnovou a Áďu Bočanovou. Jsem ráda, že už nejsem ta, co musí nosit erární věci (rozlišováky, jonťák, míčky atd.) Pořád patřím mezi mladší a ráda se starám o zábavu, aby ten tým byl dobrým i mimo hřiště.  V každém týmu chci být platná a ne jen to, že si jdu zahrát a nic okolo. Makám naplno na hřišti i mimo něj.
Děkujeme vám všem za podporu.
Hezký den,
Nashledanou.
HK.

Jak každý pozná, odpovědi jsou stále plné vítězného nadšení. Snad Hance a celému týmu bude tím největším povzbuzením k dalším úspěchům.
Další rozhovor s úspěšnou reprezentantkou najdete i na:
http://zensky.florbal.cz/2011/12/hana-konickova-bude-zitra-hostem-poradu-time-out/

-josr-